Písmák Námořníci
Celých dvanáct měsíců a ještě jeden den
Zasvětili životy své bouřlivým mořím jen
Pod nohama paluba se lehce kymácí
O rumu a o ženách si zpívaj při práci
Hloupá báseň o 12 verších, 6 rýmech, 3 slokách a jedné květině
Vytvoř mi květinu z chladného kovuStříbřitou, mlhavou, jak měsíční světloZavěs ji vlasatici za ocas z leduRozdělej oheň, chci teplo
Ta kytka ať není jen pouhá růžeAť se v ní odráží stíny mých snůPropal jí znamení do mojí kůžeTo ať mě provází do všedních dnů
Daruj mi šperk, dbej, ať je pravýPolož mi ho na zdvihající se hruďNeberme v potaz "slušné mravy"Žijme, dokuď je chuť.
Podle paragrafu 77
Na stole ležela tlustá, těžká kniha … Kdo ví, na které stránce byla původně otevřená, nyní si s jejími listy pohrával vítr, vanoucí do místnosti oknem … oknem s mříží. Nevinná. Je přece nevinná. Neudělala nic špatného.
Pourquoi
Pourqoui. Pourqoui. Je to jednoduché, jen se tak zeptat, ale odpověď je vzdálená tisíce, možná miliony mil … Proč jsou věci takové, jaké jsou. Proč se zatraceně její život ubírá tam, kam nikdy nechtěla.
Optimistická
Dravý proud řeky se valí přes kamení
Kde najít naději, když nikde není.
Mraky se ženou oblohou
Snít lidé dále však nemohou
Trumpeta
Mladý Bídník schoulený a čekající
malé dítě, ufňukané, škemrající
A všude jenom tma, temnota, čerň a šeď
K pláči připravit, pozor, teď.
Múzám
Ach Múzy, Múzy,líbati mé čelo,zda -li pak by se vámdnešní večer chtělo.
Mrtvému už pomaluv příkopě chladne tělo,černé srdce rozervanéchvíli zpět jasně znělo.
Ach Múzy, Můzy,chci dnes s vámi být,losovat životy z osudí,o nekonečnu snít. Mrtvý dole pod silnicízačne brzy hnít,supi, vrány mrchžroutkyhostinu budou mít.
Princezna
Jsem princezna v ledové věžitiše sedím a za okny sněžíNa dlani se mi pomalurozpouští sněhová vločkachladem se mi úží dechPočká na mě. Počká.
Šaty modré jak kry na jezeřeledový život, k nevířeRuce se třesou svírajíce liliebílé jak sníh před prahemrty se mi chvějíKde je. Kde je.
Dormeur
Spal. Spal klidně, hluboce, schoulený jako malé dítě vlůně matky. Noc se kolem vlnila jako černé plátno, byla tichá, vlahá, plná těch zvuků, které vás neděsí, ale uklidní. Byla to jedna ztěch nocí, kdy všechno pokojně odpočívá a nabírá sil do dalšího žití.