Veď mě

Růže v mlze Šel jsem v husté, mléčné mlze, nevědomost má neměla meze, šel jsem stále dopředu, však neviděl kam jdu. Zakopl jsem o malý kámen, ležel na zemi, ústa plná prachu, bože můj, je se mnou amen. Pocítil jsem tsunami strachu. Slyším vojáků oddíl pochodující, ležím na zemi stále nemohoucí, pluk mi šlape po zádech, nemůžu popadnout dech.