Půlnoční snění

Půlnoční snění
Na půlnoční obloze, každý večír přistává můj zrak, pozoruji hvězdy a pořád se ptám, pořád jen jak. Jak je možný, že v takovém množství hvězd, není ani jedna, která svítí jenom pro mé srdce. Snažím se zapálit v mé duši, malý plamének naděje, zažhnout malou iskérku, která mou duši zahřeje. Ale až teď chápu, že v mé skládance chybí druhá půle, není to moc a předse hodně, jenom kousek laskavé vůle.