Písmák Výbuch mrazu
Nebude sdílet vřelou náklonnost, žhavé chvěníÚsvitu jasně explodujícíhoNad krajinou prochladlou v tmáchVěku sněhu a leduChce skrýt své srdce bezkrevnéZa rampouchy duše, které jsou už příliš velikéTouží se vnořit do bělostného sněhuKdyž už nemůže překonat bezčasové nebe . Které se barví do krvava ve slunciKteré vychází a vrhá rudé skvrny na její modrobílou dušiMěla by prchat, chce však jítA dosáhnout až k slunci, které rozpouští její dušiA v němž taje ten led a mráz a srdce, její srdceAch ne, země . se barví do krvava ve slunciKteré vychází a vrhá rudé skvrny na její modrobílou dušiMěla by prchat, chce však jítA dosáhnout k slunci, které rozpouští její dušiV němž taje ten led a mráz a srdce, její srdceSrdce příliš mrazivéNebude sdílet vřelou náklonnost, žhavé chvěníÚsvitu jasně explodujícíhoNad krajinou prochladlou v tmáchVěku sněhu a leduNikdy se nevnoří do sněhu bělostnéhoJejí skrýš ji před láskou neschováPokušení zesílilo a přiblížilo se přílišJejí nevinnost pokouší . Krvavý úsvit v jeho srdciKterý září a vrhá rudé skvrny na její modrobílou dušiMěla by prchat, chce však jítA dosáhnout k slunci, které rozpouští její dušiV němž taje ten led a mráz a srdce, její srdceAch ne, země .
La belle Muse...
Ó, múza.
Jak jen vrtošiváje tahle La Dame. S námi si dělá, co se jí zamane. Jednou tě políbí a vláhou zvlhne její klín.
Sen
Zdál se mi v noci sen, a ty jsi byl v něm. V tom snu jsme byli spolu,a dívali se z výšky dolů.
Pohlédl jsi do mých očí,tak,že hlava se mi z tebé točí. Srdce mi bije jak o závod, kolena se třesou.
Prosba o život
Co je tohle za svět,Kde andělé musí vždy jen umíratMizí jako kapička rosy na slunci Ten, jenž měl při mně stát Zůstat Když prosím o radu Padám jako dítě na bradu A tu náhle nejsiZmatené cupitání podél omítkySnažím se nahmatat pevný bod Slzy jsou bez výtky Jen prosbu o život Tvůj.