Písmák Táborová hymna
Když pod sněhem mrzne celá zema vůkol je smrti pach,když slunce zář je jen pouhým snema vládcem všech stal se strach. Když všichni si tiše zoufajínad osudem království,pak už jenom vroucně doufají,že splní se proroctví. Zem, nádherná zem, týraná zlem, pomoc tvou žádá,jdem, všichni už jdem, ať tímto dnem padne moc zrádná. Tak volám vás syny Adamaa Eviny dcery též,vem štít a meč a přijď za náma,vem šípy, luk, rychle běž.
Nehoda
Musím se pochlubit, mám dobré zvěsti,dneska mne potkalo veliké štěstí. Srazil mě náklaďák, byl plný hnoje,zlomil mi nohy mé i ruce moje. Mozek mi vytéká z uší i nosu,šel kolem chlápek a hned hodil kosuna moje oko, jež opodál leží. Chtěl bych ho nazpátek, půjde to stěží.
Večer ve městě
Bloudím si po městě a hledám útěchu,najít ji nemohu, hledám ji ve spěchu. Snažím se nalézti své duši klid,netuším, jestli spát, neb radši pít.
Láska
Moje srdce pro ni hyne,vše co mám bych chtěl jí dát. Láska, to je pěkná svině. Za co potom budu žrát.
Sám sobě
Proč jsi mé srdéčko, proč jsi tak šťastné. Vždyť to nemá cenu, vždyť je to jasné. Chvíli se raduješ, pak jak když utne,zas budeš srdéčko, zas budeš smutné. Můžeš si namlouvat, že Tě má ráda,ona Tě má však jen za kamaráda.
Mé lásce
Poprvé jsem spatřil tebe,když nade mnou modré nebebylo a já cítil jsemkrásnou vůni květů jen. Libá vůně vůkol byla,úplně mne omámila. Tenkrát ze všech krásných žen,tebe vybral bych si jen. Já odvážil se k tobě jít,však nedokázal vyjádřit,co k tobě cítím, a já jsemjako ryba mlčel jen.
Koloběh života
Malinký červíček do vody spad,
zřela ho rybička, jež měla hlad.
Červíčka spapala, však neměla kliku,
rybník byl maličký, potkala štiku.