Písmák světlo ve tmě
Slunce svítí nad zemí,avšak přes to zdá se mi,že slunce zakryl temný stín. Komu složit hlavu v klín. Co že tísní mojí duši. Proč si musím zacpat uši.
coming-out
Máš rád svět, tak se směj. Děláš hudbu, jen ji hrej. Umíš kreslit, tak jen maluj. Umíš dávat, tak jen daruj.
Propast
Temnota se snesla na mou hlavua já teď strácím sílu říct si už dost. Už dost toho zbytečného pláče nad ničím,už dost zbytečného pláče nad dávno zesnulími. Už dost zbytečnému myšlení nad bytím. Musím vyhnat z hlavy temné a zlé stíny,vždyť už ani radost necítím.
Opora
Duše se láme jako haluz pod náporem sněhu,přec každý člověk potřebuje lásku i něhu. Potřebuje oporu jako růže pnoucí se po zdi,jako břečťan na staré zídce. Vždyť člověk potřebuje city, které mu schází jako čistá voda kytce.
Zmatení
Temné jezero smutku a strasti,na jeho břehu klečí duše zlomená. Cítí se jako v chladné temné pasti,není si jistá co to znamená.
Dvě duše, dvě těla
Dvě těla, dvě duše, spojena jsou pevným poutem. Leč. Oni netuše, že procházejí temným koutem,Temným koutem tohoto světa, ničícím vše, kde tato láska skvétá. Kde tato láska skvétá, kde tato láska žije.