Písmák Polárce (vzkaz poslaný po Echó)
Snad smím svým do kláves ťukánímv byty přetvořit vše, co říci nedoveduSnad ošálím tím i krůpěje zmrzlého medua do vlasů Vám tak vpravím svítání. Být jen bit když i stíny zapomenouna křivku hebké šíje v darovaném obětíKdyž rozejdou se den i nocdo opačných koutů postelíKdyž pokladem žárlivě střeženým se stanebyť i slovo Vaše na rtech rozkvetléPak mlčení stává se vyznánímA ticho v přání ze srdce vykřičené.
Palladium
Blíží se rytmus ztichlé nenávistiv srdci nám tepea dupe v duši, lidském nevěstinciv luxusním prádle jed plive všem pod oči. Zahnala mužea zošklivěla ženyz dívek vychovala výkladní skříň marnostijen nevím, kam zmizely děti,asi se schovaly a stejně jako myv oplzlé masce čekají před obchoďákem na štěstí.
Bílá královna
Městem poblázněným z očí drásajícího leskubloudíš dál, své kroky neslyšíšmáš v očích studny promrzlého steskus jizvou na kotníčku doufáš, že se probudíš. Mlčí, navždy budou mlčet rty toužící. Městem poblázněným z krásy milující pýchuletíš k havranům, svým bratrům, vstřícJen leť, stejně rozdrtí Ti míchusupi nenažraní a jejich blahobytný chtíč. Mlčí, navždy budou mlčet oči toužící.
Daleké hvězdy
Má smrt schází z hora vesele štěbetá o zmrzlém kvítípředlouho hřeji si ruce ve zhaslém sluncico svítí na hlavičky synů matek utahaných. V porobě a nuzném pachu bratři žijía sestry v palácích mocných klopýtajívšichni o zmrzlém kvítí štěbetajív mdlých očích záblesky šílenství. Má smrt schází z hora matkám už jen synové se rodía v šílenství o zmrzlém kvítí štěbetajína pláních válečných hvězdě zpívají.