Cestou

Měl pocit, že za ním někdo musí bejt a že se do něj vpíjí očima tak, jako on kouká na dlážděnej chodník pod nohama. A tak se ohlíd, ale nebylo tam nic a zůstal jenom špatnej pocit. Šel večerem plným vět z nedokončenýho dne, co kolem něj lítaly jako splašený a on si je zatím nepustil k tělu, a nevěděl, na co vlastně myslet.
Pořád tu ještě byly ty roky předtím, než zavolal Tracymu.