Černá léčka

„YARRRGH. “ zazněl bojový výkřik a horda lovců se vrhla z úkrytu pralesa na mýtinu. Mamut je spatřil. Než zapracovaly jeho pomalé reflexy, vznášel se mu nad hlavou nepatrný otazník.

Kopretina

Vsněhu leží kopretina,
jak on stejná, jak on jiná.
Vokolí se rychle stmívá.
Pak se blíží jinovatka,

Příště

Až přijdeš příště,já budu pryč,schovám se pod peřinunenajdeš mě, a potomse ti ukážu před obličejema ty mě nepoznáš. Lehnu si do postele, budu tišejakobych spala,jenže budu mrtvá. Smrt mě zakryje pláštěm nevinnostia ty budeš jen bezmocně tápat. Až přijdeš příštěbudu jen pára nad hrncemco ti uteče oknema zanechá nepříjemnou mezeru ve vzduchu.

Ti, co vidí pravdu I.

Alvin se procházel vlese a svět mu připadal nádherný. Kráčel po lesní cestičce a očima hleděl hned kobloze, hned na svou milovanou Wandu. Drželi se za ruce. Občas se jim do cesty postavil nějaký kamínek o který noha škobrtla, ale přiznejme si, že to není nic tak hrozného, aby to dokázalo zkazit den.

Ti, co vidí pravdu II.

Alvin doběhl domů a štěstím padl na postel. Chvilku se opájel pocitem štěstí a lásky, napsal Wandě zamilovanou smsku jak se na ni zítra těší, až se zase uvidí. Potom zase chvíli ležel, a přemýšlel. Za chvíli sáhnul do zásuvky a vytáhl malý deníček.

Ti, co vidí pravdu III. - 1

Když se probudil, zbytek snu si už nepamatoval. Ale i tak mu zlý sen nebránil vtom, aby vstával súsměvem na tváři. Ještě když nebyl sWandou, mockrát se mu to nestávalo. Spíš ho bolely všechny končetiny, oči se nechtěly rozlepit a slunce mu nepříjemně svítilo do obličeje.

Ti, co vidí pravdu III. - 2

Tu noc byly jeho sny plné šedivých a krvavých očí, které kroužily okolo něj. Viděl vnich odlesky mrtvých stromů a jiných očí. Když se probudil, pamatoval si ten sen docela živě a něco ho ráno, když se na sebe podíval do zrcadla, přinutilo sklopit pohled, aby náhodou ve svých očích nezahlédl ony divné stromy.

Ti, co vidí pravdu IV.

Když se probudil, byl už večer. Cítil se mizerně a prvně vůbec nechtěl zpostele vstát. Myslel jen na to, že se se svou dnešní zkušeností musí někomu svěřit. Ale komu.

Ti, co vidí pravdu V.

„Alvine, co ty tady. “ usmál se David.
„Hele, asi to bude znít blbě, ale potřeboval bych něco probrat“
David se zamyslel. „No jak je libo, tak pojď dál“
Alvin následoval Davida dlouhou plnou svícnů shořícími svíčkami na stěnách.

Ti, co vidí pravdu VI.

Alvin šel. Jen čekal kdy už mu konečně místo toho včelího úlu, co má na krku, nasadí hlavu. Vždyť on vždycky přemýšlel. Ale.

Ti, co vidí pravdu VII.

Probudil se, a byla ještě tma. Byla mu strašná zima, tak se zvedl a trošku shrbeně se procházel lesem. Oči měl napuchlé pláčem, a pálily ho. Vyrazil směrem kdomovu, protože nic jiného nenapadlo.

Ti, co vidí pravdu VIII.

Probral se a přemýšlel po kolikáté už dnes. Pak si uvědomil, že mu do obličeje svítí světlo a že už je druhý den.
Náhle mu všechno připadalo tak jasné a jednoduché.
Světlo pronikalo korunami stromů, vytvářelo na listí barevné mozaiky a vzduch voněl dřevem a trávou.

Ti, co vidí pravdu IX.

Pád byl dlouhý, překvapilo ho, jak dlouhý. Jakmile se odrazil, první pocit který ho ovládl byl strach. Bál se smrti, ale zároveň se na ni těšil. Jak bude krásně jednoduchá a zbaví ho všech jeho bolestí, zprovodí ho ze světa a pak.

Ti, co vidí pravdu X.

Na hranici

Bdím. A vím,že tento dým,není jen mým. Je i tvým,posledním vydechnutím. A vím, že smímtento dýma náš stínknebesům zlýmvzít havraním spřežením.

Shledání

Prázdnou ulicí se ksobě blížily dvě postavy. Bylo pozdní léto, ale slunce se skrývalo za temnými mraky. Postavy se stále přibližovaly. Byli to dva kluci.

Můj hvězda

Jednou z nebe spadla hvězda, rovnou do náruče mi klesla, zvláštní bylo, že to byl ten hvězda, jiná hvězda ho u sebe nesnesla. Po bledé tváři mu tekly slzy, prameny vlasů mu do ní padaly. V očích vidět, jak moc ho to mrzí, a jiskřičky ublížení v nich skákaly. „Prý už jsem ji nudil,“ do ucha mi vzlykal, a ještě tolikrát potom mi to znova říkal.

dezorientace

Když svět běží pozpátku
Spolu se znaky zmatku
na mé tváří vzniká stín
mysl temní spolu sním.