Písmák 16.3.2008
V pondělí byl Miláček pryč, potřebovala jsem od něj vědět, jak to plánuje s námi dál, přeci jen jsou tady věci, které bude třeba zařídit, jestli se už nebudeme vídat. Opět stejná reakce, prý mi na do ještě nedokáže odpovědět. Strašně jsem se naštvala, ale nechala jsem to být. Jenže když mi druhý den psal, tak už jsem se nedokázala udržet, a dost jsem se pohádali.
8. 3. 2008
Zase uběhlo pár hektických dnů. Nějak už opět nic nestíhám. Aspoň nemusím nad ničím přemýšlet, protože to stejně nikam nevede. Uvědomila jsem si, že všechno to moje flirtování je jen (marná) snaha nemyslet na Miláčka.
4. 3. 2008
Dneska jsem celý den v práci. Pořád nemůžu mluvit, už je to dost nepříjemný. V lékárně mě paní moc nepotěšila. Dala mi strašný utrejch na cucání a prý se to během tří čtyř dnů zlepší.
3. 3. 2008
Z pátku pořád ještě nemůžu mluvit, doufám, že se můj ztracený hlas brzy najde. Takhle dlouho mě to ještě nikdy nedrželo. Ale stálo to za to, nejlepší ples, co jsem kdy zažila. A přitom takový úlet.