SODOMA

Nevinně bílé obláčkypropíchnuté továrním komínemjak obřím pyjemtvůj klínvisí nad městemmým městem plným hříchuSodomoukde si připadám jak Lotobklíčený zvířecími pudypřesně do večera, kdy zapadající sluncezbarví čistou bělost tvého klínakrví soumrakucož asi nevydržíma nechám se roztrhatsurovým davemtlupou zlodějů, kuplířů, lichvářů a falešných kněžíjenom mi bude lítože jsem tě neochránilpřed neutuchajícím chtíčem opilch starcůkteří tě ve jménu svobody, mládí a nové dobynejspíš usouloží k smrtijá už v té doběbudu roznášen po kusech městema moje srdceuž pro tebe nepotlučeuž nepotlučepro nikoho. bude tiše vysychat na sluncikteré vysvitnemezi nevinně bílými obláčkypropíchnutými továrním komínemjak obřím pyjemtvůj klín.

03. 05. 2008
1
0
405
Volné verše

Zbytečný slova

Mám srdce v korzetuaby moc nebiloa v ušíchvatu zakapanou voskemať neslyšimco řikaj mý sprostý ústaty slovaztratily dávno svuj významjako yorkshirskej teriér s roztomilou růžovou mašlíjako strach ze smrtijako slovník neologismů neznámého českého vlastence z 19. stol. jako sex s antikoncepcíjako omšelá vznešenost chrámu královny Hatšepsovetjako mapa železniční sítě v Rakousku-Uhersku z roku 1904. Slova co řikaj mý ústajsou zvuky příbojena konci světakde moře podle starých bájípadá do hlubin vesmírného oceánua možná že kdesihluboko tamje tvoje dušea ráj kde na úrodnou půdupadnou mý jinakúplně zbytečný slova.

21. 04. 2008
2
1
443
Volné verše

VYZNÁNÍ

Ty propité noci užnejsou mým příběhempořád to samé blouděníhnání se kamsia záhadná slepotato už není můj živothnít v přístavní knajpězvedám kotvy a arrivedercirodná pustino. sbohem matkomého ztraceného dětstvíjak je smutné kdyžse tě vzdáváma všech tvých radostných hříchůa jejich vidinvšak pro krásu většíneb mně učarovala krása oceánuv němž se odrážínebeské královstvív celé své velikosti. A lásky které tam na zemirády zanikajíjedna za druhouty nechci. a místo nichstojím jen o jednujedinou.

10. 04. 2008
1
1
349
Volné verše

SMYSL ŽIVOTA

Na zádech na zemive svym pokoji ležim a poslouchámjak mi čteš veršebohémských básníkůvidím jen půlku tvého obličejejedno okojednu nosní dírkujenom polovinu úsměvua co ta druhá. Mohu se do nekonečna bavitfantazírováním na témaODVRÁCENÁ POLOVINA TVÉHO OBLIČEJEale raději toho brzy nechámna co bych ještě mohl přijít. Asi propadnu iluziže vše je krásné a správnénež abych pořád dokola vedltu trapnou polemikus mým druhým jápolemiku o tom zda má smyslněco čekat od životanebo čekat na smrt. Obejmu tě políbím těa řeknu tiDrahá, nikdy tě neopustím.

03. 04. 2008
3
2
377
Volné verše
Nahoru