Pomsta mezi sněhovými vločkami

Pomsta mezi sněhovými vločkami
Stála tiše u okna a pozorovala, jak se znebe snáší první vločky. Lehce dopadaly na zem a třpytily se ve svitu lampy. Za jejími zády na posteli spokojeně spal Jan. Na chvíli se otočila, na jeho tváři byl lehký úsměv.

12. 06. 2004
1
0
1414
Povídky

Letmé setkání se smrtí

Letmé setkání se smrtí
Viděla jsem přicházet smrt. Nejprve se jen tak mihla kolem. Zpod kápě se zubil její obličej. Vlastně jeho obličej.

16. 01. 2004
3
0
1098
Povídky

Kocovina

Výběr

Kapky deště dopadaly na okenní parapet. Probudil se vposteli vedle cizí ženy a marně si snažil vzpomenout, co se večer stalo. Hlavu měl otupělou kocovinou, vpuse vyprahlo jak na Sahaře. Co je sakra dneska za den.

25. 12. 2002
8
0
1674
Povídky

anonymita

Anonymita
Nedopitá sklenice
na stole válí se.
Otázka ve vzduchu visí.

10. 06. 2002
2
0
742
Volné verše

Tichý šílenství

Tichý šílenství
Zaujal mě na první pohled. Měl takovej ušlechtilej výraz ve tváři, kterej se už moc nevidí, krásný svalnatý tělo vybízející ke hříchu. Tak sem si vedle něj sedla. Bylo to na mostě a byl zrovna nádhernej slunečnej den.

14. 03. 2002
1
0
785
Povídky

Chemická

Chemická
“Tak mi popište hydrataci ethinu. ”Matně si vzpomínám, že sem kdysi dávno něco takového učila. Jo, jasně, jsou to takový ty céčka a háčka sťapičkama uprostřed a když do toho přidám H2O, tak se něco stane. Můj mozek odmítá fungovat, tělo jen tak bezvládně sedí vlavici a snaží se, aby se nesesulo pod ní.

16. 11. 2001
3
0
1446
Povídky

Setkání

Setkání
A tak se potkali, ONA a ON. Oba bezejmenní. Prostě si jenom tak tiše existovali. Bylo zrovna po dešti.

16. 11. 2001
3
0
734
Povídky

Zrada

Zrada
Proč jde vždycky zloba před rozumem.
Proč nejdřív nezamyslíš se.
Nemá to nic společného s umem.

26. 10. 2001
0
0
874
Vázané verše

Že by konec?

Že by konec.
Sem idealista,
je třeba mě zabít.
Sem pesimista,

26. 10. 2001
1
0
1010
Vázané verše

Poslední výkřik

Hrozny hasím svoji žízeňjen prodlužuji svoji trýzeň. Jsem jak vyschlá studna bez vody,plná prachu a zapomnění.
Čekám,že se něco změní. Že příjde pohádkový dědečekna zádech ideálů ranečeka rozhodí je mezi lidi.

17. 09. 2001
1
0
950
Smíšené verše

Bez názvu II

Co to je za podivný cit jež ovládá mé tělo.
jako by plakat se mi chtělo.
Slz však nemám nazbyt.
Kam podělo se mé racionální myšlení.

02. 09. 2001
1
0
924
Vázané verše

životní filozofie

Je ráno, kapky deště stékají po skle jako vnějakym skleníku. Je vůbec ráno. Jediný co vím je, že je světlo a já se před chvílí probudila. Třeba je odpoledne, nebo taky večer, vlastně je to jedno.

13. 06. 2001
0
1
792
Úvahy

Sedím

SEDÍM
Sedím, sedím a koukám do nikam.
Sedím, sedím a přemýšlím,
kam vlastně vživotě pospíchám.

29. 05. 2001
1
0
856
Vázané verše

Zrcadlo do duše

ZRCADLO DO DUŠE
Haló lidi, já jsem tady.
Dýchám,jím, spím, prostě jsem.
Ale taky vidím, vidím ty vaše zrady.

29. 05. 2001
2
0
955
Vázané verše

Bez názvu

BEZ NÁZVU
Sama sedím nad propastí,
dole jen ticho a tma.
klid vmysli mé se rozhostí

29. 05. 2001
0
0
741
Vázané verše

Horor

Je krásná hvězdná noc,blomcám si pomalu po place sbaterkou vruce. Chce se mi hrozně spát. Tak jo, na chvilku si sednu. Pohled na hodinky mi prozradil, že mi hlídka za chvilku končí a já se budu moct vklidu zahrabat do spacáku.

28. 05. 2001
5
0
934
Povídky

Propast života

Je jeden zpodzimních ušmudlaných dní. Sedím za svým psacím stolem, před sebou hrnek skávou a jen tak se koukán z okna. Po ulicích hekticky pobíhají lidé a vypadají jako mravenci, který se snaží ukrýt před deštěm hluboko do mraveniště. Zítra vyrážím do hor.

28. 05. 2001
3
0
956
Povídky

Pojednání o životě lesa

Pro člověka pohlceného civilizací je les jen zdroj dřeva,shluk stromů, do kterého si občas dojde na houby a založí novou skládku. Upřímně řečeno, takovýchto lidí je mi líto. Protože jsou tak uspěchaní a zahledění do sebe, že se na chvilku nezastaví a nezaposlouchají se do zvuků přírody.
Pro mě je les jakési posvátné místo, Zdroj energie a inspirace.

28. 05. 2001
0
0
939
Úvahy

Tak trochu jiná realita

Zasloužený odpočinek. Hlava se lehce noří do polštáře. Znáte ten pocit neskonalýho blaha, když po dlouhý úmorným dni zalezete do postele a po chvíli se dostaví i ten stav, kdy opouštíte svoje tělo, který bezvládně leží na posteli a vaše duše pluje do nekonečna. Pomalu vklouzává do jiný dimenze, kde se může stát čímkoliv chce.

23. 05. 2001
5
0
882
Povídky

Sluníčko

Tak fajn. Zase jedno blbý ráno. Zabuchuju za sebou dveře a ještě na ulici slyším sousedku jak kvílí na manžela, že zas přišel vnoci vožralej domu. Že jí to furt baví bejt takhle aktivní po ránu.

23. 05. 2001
3
0
1654
Povídky
Nahoru