Písmák Čeká na prince z pohádky
Čekám na prince zpohádky ,který vysvobodí mě ztéto oprátky, čekám na prince pochopení ,který tu nikde nebyl a není. Každou noc se mi o něm zdává jak moje rty sladce ochutnává. Jak trpké trnky jsou mé slzy ,které přestanou kanouti brzy. Už oprátka se stahuje a mých snů mě krutě zbavuje.
Vrah
Přibit životem kzemi tvář pokřivenou bolestí. Žádal boha ať mu hříchy odpustí. Ten otočil se kněmu zády jak sprostý vrah. Vážil cenu života a smrti na miskách zlatých vah.
Svoboda
Noční ulice prázdná,kam vítr útržky skladeb zavál,v louži krvesmáčíš noty svéa prach se na ně lepí. Přes okno cely na svobodu koukáš,o volnosti divokého lovce sníš,jak tygr se tiše v koutě krčíš,přes železné dveře východ slunce nevidíš,ale jeho žár cítíš,jak výbuch sopky jsou tvé emoce,co v sobě dusíš. Oheň, co by spálil všechny tyhle krvavé notyco v mysli nosíš. Na samotu si nepotrpíš,po svobodě toužíš.
Trest
Tvé oči pálí mě na mé bledé kůži. Vpalují mi do kůže tvé hladové pohledy ,které mě užírají. Proč už nenajdeš si jiného obětního beránka já už nechci býti oběd ,chci bý víla Amálka. Po palouce volně smýkat .
Chrám mrtvých dívek
Přes sebe tam leží jedna druhé v náručí. Tmavá místa jejich duší vyplouvají na povrch ,jako trosky lodí v moři. Jedna druhou konejší i když už ví,že je konec teplých nocí strávených s bližními svími. už nikdy ty dvě dívky nespatří krásu světa.