Písmák Duneni
nase cesty se krizuji a my se vidime,
na chvili ustrnem v snazeni, tise se stydime
za chyby, za slova, za oci,
ktere nas prozradi,leccos nas zaskoci
At the river
Pust mi zilou,
at vyplavi se tisice jehel,
co mi v krvi koluji
Malujeme po zdech
Prselo vcera
Prselo vcera
ve vzduchu je znama vune mokreho chodniku
Kolikrat jeste Te potkam.
Kolikrat minu.
Cekani na Slunce
Stojime v ulicich a septame,
aby nikdo neslysel nas strach.
Zhluboka dychame,vdechujem prach;
hledame ostatni,sebe vsak nezname.
Variace na ticho
Touzime po snech noci,
ktere se zdaji ve dne,
a maji nas v moci,
pred kterou bledne
Stanu se
Stanu se slinou
chutnajici kourem,
vidinou odkladiste
houpacich koniku
Cestujicim
Vlakova souprava konci ve stanici Rajska zahrada,
stejne bych tam vystoupila.
Kdo by nechtel do raje.
Poslala jsem do haje
Kdyz mluvime
Kdyz mluvime
Se zkusenosti prave narozeneho ditete
vedeme chytre reci o svete.
Porad stejne vety omilame dokolecka,
- bez nazvu -
A pak uslysel on ten tichy ton.
Tak blizky pocit, temer vlastni,
zadna pisen, pouhy ton; zadny clovek, pouze on ,
zmateny,jak sbirka basni…