Písmák Nevzdálenost
Napříč zdánlivým prostoremslyším tepat srdce v hrudi nekonečnaVzdálenost nemohoucí ,utišit žádného volání nesvedenatož touhy živených přání Tisíce kilometrů načmárané v mapách světajsou ničím , když svíráš v ruce list atlasua myšlenka prosvítí povrchy našich těl dělící Nás od našich duší A nekonečný život ve Své dlaninamačkal Nás v jedno zdání.
Motýlí
Poznávám střepy vlastní mozaiky,vychází vstříc zvolna. štěrbinou nitra,rozvírající náruč pouhou přítomností. Dávají nabídnout části korunovačních klenotůzapomenutého dědictví vlastního bytí. Vítám tichých hostí, průhledných motýlů své dušea s lehkostí pobídnu k prostřenému stolu.
Volání blanických
Ráno vstávalo promrzle z dlouhé noci,jeste tu a tam vzpurné poulični lampy poblikávalyjak malé ditě co chce jestě spáta město opilé mlhou nad chodníky žebralo o jedinou minutusmět zůstat v pyžamu tmy. V polospanku napůl jestě ve snusahám někam do prostoru poprosit ručičky hodinekaby alespoň tohle ráno došlo k omylu a svět zůstal viset mimo časoprostor raních autobusůvezoucí otroky toužící prodat své okovy do sběrných surovina otevřít zalepené oči na svobodu tlukoucí v kazdem výtvoručlověka jenž směnil své dlane za radost . Tohle nemůže být konec všech cest uprostred usmrcení životemnesmím se zaprodat šilenému vleku v konzumu netečnoti k vlastnictví , které mne denně nenechává na pochybácho nekonečném bohatství ukryté v polospánku blanických rytlířů někde v hlubinách srdce.
O svobodě
Jak zuřivý příliv bije výš a výš ,tesáky skalisek promění vlny v pěnu,byť nekonečnou chvíli pocítíš ,že v skálu či moře se proměníšTy jsi jen rackem jenž do vln se vrhá pro odměnu. Máš právo věřít a prosit na kolenouživotu dlužíš věčnou změnuzůstanou šlápoty chvíli jen v písku vlny vše smyjí bez otisku. A vítr si dál plachtí na svoboděkřičívá o rybách a slané voděnevnímá skálu a pod ní pěnuvrhá se do vln pro odměnu.
Střemhlav
Střemhlavý let ve kterém není
než chvění pocitů a vjemů z éteru
odrážející se od vlastního tichého nitra
jenž proměnilo snahu vše zachytit v paměti,
Mosty
Jsme mosty překlenující horské bystřiny
jenž přivádějí šlápoty poutníků kměstu,
aby pak na lví tlamu vytepanou v hrudi mosazných vrat
tlukotem probudili kživotu všechna dávno zapomenutá zákoutí samoty