Písmák Květina
Květina je jako duha,
když po dešti se rozzáří.
A pro mne je to vskutku vzpruha,
úsměv mi kreslí ve tváři.
Prameny
Prameny vnoci neuslyšíš…
Choulí se rády v tichém stínu,
hebkém, jak bývá kožich myší,
jenž tlumí jejich mandolínu.
Podzimní árie
Už nejsou rána křišťálová,
nad vodou se mlhy válí,
listy tlí, jak prázdná slova,
kde sliby k činu nedozrály.
Šípková růže
Šípková růže v jinovatce
přestala vonět růžově a sladce
poslední šípek, rudý plod
zůstal tu jako doprovod
O sportu
Sport
Se sportem rozhodně začni.
Nejlépe s tím, co není těžký,
kterému říkají rekreační…
O stáří
O stáří
Se stářím moudrost přichází,
Aspoň tak praví přísloví.
Občas mne ale zamrazí:
O umění
O umění
Co jen to máme za dar shůry,
že vnímáme slov a veršů krásu.
vhudbě pak slyšíme andělské kůry,
O sportu
Sport
Se sportem rozhodně začni.
Nejlépe s tím, co není těžký,
kterému říká se rekreační…
O zlobě
O zlobě
Zloba nám ve všech projevech
na zdraví škodí, spánek kazí.
A tak ji radši za sebou nech,
O klimatu
O klimatu
Neporučíme větru, ani dešti,
jak kdysi věřilo se.
Počasí nám totiž věští
O dobrotě
O dobrotě
Poznat dobrého člověka
je v životě největší štěstí,
on totiž na nic nečeká
O pití
Bez vody žít lze prý jen tři dny,
važme si proto dobrého moku.
Nechtějme ani žít život bídný
bez whisky řádného loku.
O jídle
O jídle
Chléb náš vezdejší dej nám, Pane,
Staletí modlí se lidský rod,
ať hladomor už nenastane,
O životě
O životě
Život je zázrak nad zázraky
svítí vněm slunce, ženou se mraky,
největší mocí v něm ale je,
O vodě
O vodě
Znám vodu jezer, řek, i moří,
kspánku nám zpívá v dešti,
na slunci v kapkách rosy hoří.
O vzdělání
O vzdělání
Vzdělání šíří obzory, učí nás provždycky
zohlednit fakta a myslet logicky,
vyřešit spory jinak, než zbraní.
O zvířatech
O zvířatech
Dřív bylo zvíře pouhou věcí,
majetkem bez myšlení, citů.
Zavřeli jsme rozum vkleci
O soudech
O soudech
Zákony - formulace, doplňky a změny
Jsou jak voda v řekách, stokách, či vmoři
Kdo umí plavat v nich a zůstat nezraněný
O hudbě
O hudbé
Dar humoru a hudby
jsou dary pro přežití
sebehorší sudby.
O výchově
O výchově
Zvyk je železná košile
a vyrobit jej trvá roky.
Co sděckem, když je zlobivé.
O podvědomí
O podvědomí
Někdy v nás přímo na poplach bije,
že bude bouřka, ačkoli je klid…
Nálady lidí nám tlumočí empatie,
O zdraví
O zdraví
Účinným lékem pro zdraví je smích,
upřímný, radostný, šťastný,
když svědomí netrápí žádný hřích
O lásce
O lásce
Láska je jako živá voda.
Jen vdobrém srdci pramení.
Trpícímu ruku podá,
O technice
O technice
Technický rozvoj, jak jdou léta
zvyšuje rychlost, dlouží krok.
Dnes už vesmírem se létá,
O práci
O práci
Že bez práce nejsou koláče,
to dnes už každý ví.
Někdo si nad tím zapláče,
O víře
O víře
Ve víře člověk celý život roste
přemýšlí, žasne, pochybuje po sté
o tom, v co věřil ze zvyku -
O pravdě a lži
O pravdě a lži
„A co je pravda. “ Pilát děl…
Tušíme dobře, co říct chtěl.
Nejsou to pojmy černobílé
Břízy
Miluji stromy štíhlé a ztepilé,
Jak věčně zelené borovice,
Nade vše ale jsou mi milé
(a moje srdce dojímají více)
PODZIM
Planeš jak oheň, podzime rudý,
Cestu nám vystýláš zlatem -
Barvami zmámeni v tom listí šlapem
A náhle jedno je, kam jdem a kudy….
Povzdech konce roku
Život by měl být jako mše –
(velice rychle plyne čas)
Kdo může říct, že splnil vše,
Co chtěl by sobě za úkol klást.
Adventní přání
Kéž Advent vsrdcích čaruje
Nadějí všechny spojí
Svírou vnás znovu ožije
Láska, ta věčná, podobojí….
Už zase.....
Už zase vítr na strništích
podzimní ladí píšťalu
a zpívá o dnech krásných, příštích,
že bude jich už pomálu.
ptačí perspektiva
Ptačí perspektiva
Vzácnou pravdu v sobě skrývá
tahle "ptačí perspektiva":
Správně chápat dovedu
Příboj
Příboj
O vlnách příboje
krásně si dáme zdát,
lodím že dáno je
Pocit
Pocit
Arthur Rimbaud (1854-1891)
Modrými večery po stezkách léta dám se,
pošlapu obilím a travou dešti mytou -
Rolnička
Rolnička jsem z čapky šaška,
jenž všechny uměl rozesmát.
Přítomnost je pro něj fraška,
však dávným králům chtěl by hrát.
Bělostná luna
Bělostná luna
Paul Verlaine (1844-1896)
Bělostná luna
září v lese;
Naštěstí!
Naštěstí.
Naštěstí máme přátel dost
a ti nás nikdy nezradí.
K nim můžeme jít pro rady
Večerní zvony
Večerní zvony
Thomas Moore
Večerní zvony. Ach, zvony večerní.
Kolika příběhy jejich mi hudba zní,
Kdysi na naší půdě
Vlaštovky stavěly si hnízda
na půdě přímo pod krovy
a vítr, který škvírou hvízdal,
hnal prachem lístek okrový
Každá noc nese svítání
Každá noc nese svítání
a každý tunel konči.
Což temná chvíle zabráni
(či slzy ve tvých očích)
Živly
Žívly The Elements
(William H. Davies) William H. Davies (*1890)
Já nemohu se skrýti No house of stone
v kamenném domě svém; Was build for me;
Setkání
Taková náhoda. Jsi to ty.
V úžasu špitnu: Jak se daří.
a doufám, že se klidně tvářím,
že se mi nezachvějí rty.
Snad jednou ...
Snad jednou, v jiné dimenzi,
netkne se lásky čárový kód,
křídla už nebudou na benzín
a pravda přijde vždycky vhod.
Sněží
sněží.
už zase vzduchem víří
to tiché pápěří,
jak letka netopýří.
Co s tím?
Když pohlédneme v čase zpět,
tu dočteme se v Bibli,
že nezměnil se vůbec svět,
a zlo tu s námi bydlí.
Zpráva pro Klub neumětelů
Někteří z vás už jistě víte,
že se dnes obzvlášť potěšíte.
Narozky slaví jeden borec,
přáteli zvaný „srandy kopec“.
Óda na becherovku
Pokud máš někdy příšernej den
(jako byl třeba včera)
pomůže víc, než volat: "Mayday. "
spolehnout na Bechera.
Dálka
Dálka je obraz malovaný
v odstínech šedi steskem,
jenž rozostřuje uhlem hrany
a šetří barvou, leskem.
Síla slova
Když na počátku bylo Slovo,
bude též asi na konci.
Musíme doufat v éru novou,
jak čekali jsme na koncil:
Barvy
Když se dívám do krajiny
obdivuji barvu hlíny,
jak je teple hnědá,
jako pro medvěda -
Mlčeti zlato
Slovo je šíp, slovo je střela,
nic nezastaví jeho let,
zlá slova, hněvem znachovělá,
otráví duši jako jed.
Jacques Prévert Červený koník
Červený koník /Jacques Prévert/
V manéžích iluzí a klamů
červený koník tvého smíchu
točí se a víří.
Prameny
Prameny v noci neuslyšíš.
Choulí se rády v tichém stínu,
hebkém, jak bývá kožich myší,
jenž tlumí jejich mandolínu.
Chválím tě, větře!
Chválím tě, větře. Neseš vodu
v inkoustu mračen, v jejich tíži.
Chválím tě, větře, pro svobodu,
která se na nic neohlíží -
Školní nábytek
Školní nábytek /Paul Arène 1843 - 1896/
Kouzelná byla škola v čase chroustů,
když oknem se dovnitř jarní vítr vlil.
Bláznivých nápadů přinášel spoustu,
U okna v noci
U okna v noci/Victor Marie Hugo
Hvězdy, zlaté body,prosvítí černých větví kryt;
olejnatý těžký proud rozbíjí jejich třpyt
na sinalém oceánu;
Aničce k svátku
Aničce k svátku
Jde léto, věnec ze žita,
sluncem mu šaty svítí,
spěchá tvůj svátek přivítat
Co je ještě mezi nebem a zemí
Stává se, že velká přání
náhle se uskuteční.
Jakoby zázrakem
(však nelpím na báchorce)
Na kousku svého ticha
Na kousku svého ticha
chci postavit si dům.
Už nikam nepospíchám.
Úřadům
William Blake Ze zpěvů nevinnosti
Což mohu vidět cizí žal,
aniž bych nad ním zaplakal.
Nad smutkem tvým jen klidně stát
a pomoc pro něj nehledat.
Čekanka
Modrýma očima polí a cest
stáváš se, čekanko zrádná,
běh léta měříš na vlastní pěst.
A rána nejsou chladná.
Letošní máj
Lásku jsi zradil, krutý květne.
a nezůstaneš bez trestu.
Neoslaví tě verše vzletné,
poznáš jen hořkost protestů.
Moje credo
Většina lidí lásku nechápe:
Hory nepřenáší eros. Nýbrž agape.
Štěňata
Cestou k telefonní budce
zahrada - a na ní
v beránčím rouše škůdce
k zulíbání.
Paul Verlaine: Verše bez rýmů
Verše bez rýmů (Paul Verlaine)
Zvuk jehly tvé a mého pera s pílí
je "mlčet zlato", když řeč jde o penězích.
Tak neplačme už, že jsme blázni byli,
Na vějíř (Paul ARENE)
Kdyby si rusalky a víly
při plavbě na kocábce
teď, jako kdysi, hladce
perlami vlasy vyzdobily,
Jedovatý strom /William Blake/
Když dopálil mne kamarád,
Vykřikl jsem - a vztek šel spát
Když rozhněval mne nepřítel,
Mlčel jsem - a hněv zesílel.
O rackovi a kočce, která ho naučila létat
Autorem knížky O Rackovi a kočce, která ho naučila létat je chilský spisovatel Luis Sepúlveda, žijící ve španělském Gijónu. Je aktivní v ochraně přírody, spolupracuje s organizací Greenpeace a na jeho díle je to znát.
Příběh sám, původně určený dětem, podobně jako Exuperyho Malý princ, je tak promyšlený, že jen dospělý dospělý (adjektivum substantivum) ocení všechny jeho aspekty. Příběh začíná smrtelnou nehodou racka Kengy.
Jarní čarování pro Tebe
S barevným pírkem sojčím
(kdysi jsem našla jedno),
až čarování skončím,
zimní se mlhy zvednou.
Zajícův rok
Zajícův rok je další zdařilá novela, kterou se může pochlubit Arto Paasilinna, nejúspěšnější současný finský spisovatel. Próza je členěna do 24 kapitol, z nichž každá by mohla existovat samostatně, jako povídka. Pokud jde o závažnost knížky, tvoří spíše protipól dílům, jakými jsou Nesmrtelnost Milana Kundery nebo Mistr a Markétka Michaila Bulgakova. Ale přesto - a možná právě proto - takových knih není nikdy dost.
Věnováno
Až silueta Sacré-Coeur
magnetem přitáhne tvé kroky
a na Montmartru navečer
šarmantní kreslíř černooký
Autobus sebevrahů
Autobus sebevrahů napsal Arto Paasilinna, nejúspěšnější současný finský spisovatel. Tato novela - anekdota vychází z aktuálních problémů nejen Finů. Jde o únavu ze života ve městě, znechucení z práce i ze soukromých vztahů, chudobu a zadlužení, tedy o vážné věci. Autor je však dokáže nadlehčit svým osobitým černým humorem, jemným a vkusným.
ZRCADLO
ZRCADLO /Jean-Paul Villerme/
Říci,
přednést tomu zrcadlu.
Monolog,
Podzimní árie
Už nejsou rána křišťálová
nad vodou se mlhy válí.
listy tlí, jak prázdná slova,
kdy sliby k činu nedozrály.
William Blake, The Fly
Moucha (William Blake)
Muško má,
tvé letní hraní
bezděčně jsem
V září
V září /Paul Verlaine/
Vprostřed úmorného vedra,
kterým nás léto praží,
pomaloučku se vedral
Čtvrtý rozměr
Toho dne stmívalo se valem.
Obzor se rýsoval jak břit,
rozčepýřené stíny palem
tvořily v písku linoryt.
Alpy
Vysoko v horách, za skalnatým štítem
s úbělem sněhu, hromy, blesky bitém,
je cesta do nebe. Stále ji hledám,
jen málo už chybí, co je mi třeba -
Žebřík
Na nejvyšší šprušli
žebříčku mých hodnot,
zaprášený, ušlý,
jako pultík od not,
Kdo rychle dává...
Qui tôt donne, deux fois donne
(Kdo rychle dává, dvakrát dává)
Opatřila jsem krásný dárek
pro dobrou známou. Sedne jí.
Jdi k čertu!
Ve středu chodím radši pěšky,
všem tramvajím se vyhýbám
(závidím dětem koloběžky)
jsem sama -a ty nejsi sám.
Stará pohádka
Jak se ti láska zdála skvělá.
Ráda jsi pro ni oněměla,
a snesla bolest sebevětší.
Však žádná oběť nepřesvědčí,
DUSNO
Ve spleti větví polosvit
bloudí a barvy mění
v houpací síti hledám klid
- a možná zapomnění.
Parga - kaple sv. Heleny
Tady se nikdy nezamyká
proč také - nic se neztratí.
(Na dobré se tak lehce zvyká)
Pár ikon na zdi. K závrati
Aprílová
Zkraje dubna, hnedle zrána,
nasypal ti skřivan trylky
zpěvopádem do postýlky
a Bůh řekl: budiž Anna.
Černé jeřáby
Pěstuji černé jeřáby
a hádej třikrát, hadači,
jak moc mne vždycky pobaví
hejna, co v nich skotačí.
Post Scriptum
Ještě snad dodám ke své zmínce
o zdejším pobytu jednu větu.
Jak vyniká naleštěná mince
na černé látce, na sametu,
Poklad, o kterém nevíme
Na otázku. "Hrozí češtině zánik. " odpověděl Michal Horáček takto:
Všemu, co vzniklo, hrozí zánik. A nehrozí-li, chovejme se právě v případě češtiny jako by hrozil – tak se k ní budeme chovat s větším respektem a s větší péčí.
Domov
Čas zraje jako jonathan
sládne a teple voní…
a já se cítím doma tam,
kde nebe nezacloní
Hospůdka na trase B
Honza a Franta neměli strach
otevřít hospodu v Blatinách.
(Teď už tam mají pořád fofr. )
Spojili jména a nazvali ji HOFR.
Vysočina
Když naděloval oblohu
(pampeliškovým zpit vínem)
bůh seděl právě u hlohu
v trávě pod Samotínem.
Když se připozdívá
Prázdný je dům,
kam světlo luny padá.
Andělům
nepřičítá se zrada,
Staré věci
Magické kouzlo starých věcí
lhostejně přejít nedá mi.
Jsouc založeno na dotecích
těch, co tu byli před námi,
Příběh
Můj děda, pokud ještě žil,
šikovné, zlaté ruce měl.
Co bylo třeba opravil,
znal devatero řemesel.
Co mě někdy trápí
Zarůstají
turistické stezky
plevely a trnitými keři,
táboráky
Rozpočítadlo
Ten vítr, co dnes čeřil louže,
přinášel s sebou jarní vůni
a ve skulinách zahrát zkoušel
stříbrný nápěv novoluní.
Beznadějně naftalínová báseň
Tam u nás voní otavy
žhavému létu na počest.
Travička, tráva, co ta ví
o betonové džungli měst.
Neplač!
Neplač už. Neříkej tu zlou lež,
že nemá cenu světem bloumat,
s poctivostí nejdřív pojdeš
a život, že je špatná smlouva.
Na jih!
Z mlhy narůstají touze
křídla stěhovavých ptáků -
prohřešíš se na zázraku,
kdyby ses chtěl tomu vzpouzet.
Ne, pane....
Ne, pane. těch pár milých vět.
ty měly rozptýlit Váš žal.
Vždyť nelze jen tak přihlížet,
kde kámen by se slitoval.
Dolomity
Tam, kde rostou jenom skály,
kde vzduch je jako břit,
chtěla jsem si zkusit, zdali
do nebe lze vystoupit.
Zima a žádné vánoce
Nadarmo zvoní píseň kosí
o zmrzlá srdce se tříští
Zaklela Jadis nás i příští .
lhostejnost dneska se nosí.
Podej mi ruku
Kdyby tvůj smutek byl jak řeka
postavím vor a přivážu ho k molu
po proudu pak pustíme se spolu
až tam, kde na tě radost čeká
La paloma
Bělásci lodí tančí v modři
vlny se pění při svém zlomu
ostrov mi zpívá la palomu
a přece zatne zuby kobří
Už brzy!
Hodiny snad zase stojí
doma, i ty na věži
v jejich, i mém nepokoji
spěch a touha soutěží
Big Brother
Národ jako debilek
tažený na vařené nudli
šmíruje lidi ve vile -
až tak jsme duchem zchudli.
Pár slov o slovech
Jsou slova a "slova"
a je řeč a - "řeč".
jsou chvíle, kdy chceš zvolat:
zdrhni. a jindy zas - neuteč.
Být jako tráva
Být jako tráva.
orosená
jiskřit démanty
zelenat se nadějí,
Zvony
Ten den, kdy pukla srdce zvonů
a Láska chtěla spasit svět,
zabili lásku, naději i víru
a obzor začal nachovět.
Akrostich pro Marjánku
Milá jak kvítí pomněnek,
Akátu podobná vůní,
U horských bystřin sbírá lék:
Ranní rosu novoluní.
Básník
V hlubinách duše skrývá zřídlo,
v němž Čas jak řeka pramení
někdy se vydá proti proudu,
veden jen tajným znamením.
Ve stopě
Sama - nesama v hloubi lesa
jen pes mi dělá stín
na cestě, která mírně klesá
a obléká se v hermelín
Kdyby ty mobily nebyly
Kdyby ty mobily nebyly
tak by byl dávno už můj milý
sotva mistačil říct,že jsem hezká
pípla mu v mobilu esemeska
Vzkaz
Proud času zavál nás
do různých světa stran.
Posílám v lahvi vzkaz
přes mrtvý oceán
Tmavomodrá nálada
Zavoněla rána mrazem
a domovy zas vanilkou,
bělostné chmýří padá na zem
a dušičku má malinkou
Písnička o naději
Pod těžkým nebem zolova
vdusivé mlze, v mrholení,
pohřební píseň mollová
doznívá v blátě, v pachu tlení.
Dárek na rozloučenou
Mým dárkem na rozloučenou
je řeka
mírná a čistá,
co na rybáře čeká
výkřik
Chtěla jsem klasy, srp ne.
Navždy's mne ranil,
srpne.
Epitaf pro můj sen
Epitaf pro můj sen
Když má křídla byla mladá,
touha nepoznala břeh,
zázrak otevíral rána
Marii
Osudné kosy břit
dopadl - tu není slov
dusivý roubík v krku
roste, je darmo klít
Pohlednice z Kefalonie
Jsou ještě místa Bohu milá.
Jako to údolí. Ze svahů hor
zvonečky ovcí a černých koz
doprovázely mužský sbor
Plaja del Cura
Stále ve snách podle zvyku
slýchám hřmění Atlantiku,
cítím příboj, vzestup, pády,
náraz vod, jež o břeh křísly,
Rozlišování
Imitaci a kov ryzí
rozlišuje váha.
Sluch zas ticho a křik dětí,
dlaně hebkost nahé pleti.
Přítel
Jsi moje zítra. jsi svítání,to moudřejší večeraa pomocná rukai víra v ni. Jsi zrcadlo,v němž se vidím celá,to, jaká jsem -a jaká bych být chtěla. Jsi moje druhé já,to lepší, které volám,když bojím se,že neodolám.
Tápání
Labutí oblaka
nakupená.
(tak střádá si touhu
v očích žena)
Kdy ještě mlčí múzy
Vítězství ducha nad zlou saní
někdy se přece zdaří .
Zvládla jsem sepsat
přiznáni k daním
Portrét jednoho rybáře
Portrét jednoho rybáře
Rozum ho vede
Apelem je mu srdce
Důvěru probouzí
Ledové růže
K svátku ti nesu bílé růže,
jež vypěstoval na skle mráz
však dýchat na ně nepomůže
nerozvoní se na příkaz.
Fandango
FANDANGO
Na šťastném ostrově
z gejzíru vznětů,
nejvíc mne vzrušuje
Nemoderní
Ta dívka není moderní
netouží po tom, co se nosí
zakrývá ňadra i pas vosí,
nepije, kouřit neumí.
Přechodníkově minulá
Byv zvolen všemi, stanul v čele
zástupů mnohých otec Čech
a mávnuv holí, střežil bděle
a krotil svého lidu spěch.
Možnost volby
Laskavá slova často umí
zázraky větší, nežli víra.
Jsou případy, kdy neumírá
ten, komu se porozumí.
Přechodníkově přítomná
Bloudíce dlouho v černém lese
děti jsou již jak pápěří
A chápajíce, sotva že se
dostanou dneska k večeři
Náš pes
Náš nejlepší přítel
veselá je kopa
provází ho svízel
a blátivá stopa
Rozhovor
Jeřabinko, ty jsi hezká.
Korále máš rudé dneska.
Kdybys mi jich trochu dala,
já bych si je navlékala
K Tvým narozeninám
Zas píšu ti, můj jediný,pro svoje city hledám rým,když tvoje narozeniny, osobně s tebou neslavím.
Co osud dal ti do vínku,tvou něhu, vřelost, milou tvářchtěla bych vzít si na chvilkujak dítě hračku na polštář.
Mám přát ti to, co každý z lidíuž mnohokrát ti pověděl. Ať svět tě nikdy neošidío to, co sám bys nejvíc chtěl .
Důkazy lásky
Z lásky ti dávám pro radost,
o čem já mohu jenom snít
( kéž bys to uměl ocenit)
je to můj čas a pozornost.
To ráno
V růžových mlhách, v zlatém jasu,
po noci hrůz den nadějí vzplál.
Výkřik se odrazil od bílých skal,
zapadl v bezedné hlubině času.
Prázdninová
Já mám nové kolo.
a je s převodovkou.
z kopce sviští stovkou.
- no, alespoň skoro -
Tajenka
Radostně šumí zelený buk
ypsilon větví píše,
bělounká víla z vlhkých luk
alejí přichází tiše,
Stavebnice
Štěstí je jako stavebnice,
kostky jsou schůdky do ráje.
Každá z nich ale malá je
a tak jich potřebuji více.
Lipové haiku
Medovým květem
se obalila lípa.
Přijď. -aspoň k dětem.
Stesk
V duze třpytu na řase
v rozkvetlé vůni lip
i v trylku kosa skrývá se
stesk.
Akrostich na jméno KREL
Krutým podnebím tříben
Roste sám, však stále výš
Ebenový strom. Poskytuje skrýš
Lásku a bohatství svých hřiven.
Akrostich na ALBIREO
Až za hrob milovat .
Lovit v podvědomí
Bludičky pocitů a slov .
I za hranice světů
Někdy se stane...
Někdy se stane, že dojdou síly
všechno se náhle pokazí
co těšilo nás, odchází
a nám jen oči pro pláč zbyly
A také jsme....
Jsme živé jiskry, děti světla,
šípy v čase bytí
žádná hvězda nedosvítí
kam naše mysl vzlétla
Loňské sněhy
Pěšinou mezi topoly
jdu kam mne nohy nesou
doufám, že najdu, kde jsou
ty loňské sněhy, co přebolí.
Haiku o tvrdém srdci
Oblomí dříve
tvé srdce lomikámen,
než moje slzy .
K čemu je déšť
Když se mnou půjdeš do deště
budem se brouzdat travou
tehdy ti povím, co ještě
tajně mi táhne hlavou.
haiku
Už zlátne žito
s plamínky vlčích máků.
Co je ti líto.
Povzdech
V hlavě mi skáčou říkanky
jak hejno čilých vrabců.
Co vrabci trousí na stránky,
je sotva moudrost rádců.
Netrapte křečka
Netrapte křečka, mějte cit
dávejte mu žrát
a snažte se ho pochopit:
není to maso, co má rád.
Osamělé haiku
jasmínu plátky
zakryly tvou cestu k nám
už jen vzpomínám.
Návrh pro Hamleta
Být nebo nebýt. Hamlete,
to nebude můj problém.
Jsem totiž ráda na světe,
ráda mámlidi kolem
Písnička o radosti
Radost je kytka mámivá
je tříbarevné kotě
všude se krmit, chránit má
jak píseň v čisté notě.
Roční nálady
Pampelišek jásání
dokreslil koncert na přání
barvy a tóny se slily.
(červen byl vždycky nad moje síly)
Můj vztah k mexickým seriálům
K mexickým seriálům nemám vztah.
Nechápu, jak být na vahách
- dokonce po dlouhé roky -
a nevybrat si mezi soky,
Vendeta po česku
Už neví, proč ho nenávidí.
však zásadou je vytrvat.
co člověk zasel, to i sklidí
- ten druhý též ho nemá rád.
K tvým jmeninám
Zas přešel rok, můj jediný,
a jsou tu tvoje jmeniny.
A zase jenom na dálku
posílám v duchu obálku
Tvé jméno
Tvé jméno zní mi od mládí
jako když cvrček naladí
červnový večer v prudkou něhu,
jako když čas se na svém běhu