Písmák - klišé s křídly a posledním soudem -
- opravná -
napsal jsi scénářke všem mým snůmjsou v něm strašný chyby
a nikam jsi nevsunul časje spravit
už ho nedočtu a nedozvím sejakou sis v něm přiřkl rolico bych ještě měla chtíta co mi bez něj chybí
- jaro na severu -
- měl jsi být pevný břeh -
sevříta daleko daleko mě vést
jsem voda a hledám tvarbezpečný směr mezi dvěma břehydnes na tom dávno nezáležína horách pořád tají ledya řeka bouřído všech stran
- můj milý -
- pozdrav ze země, která není -
- tohle není -
báseň o odcházenínikdy nedospějek poslednímu verši
jsem dávno pryči ty už máš nakročenoale
- na návštěvě II. -
- nesmysl -
- prokrastinační -
všechno se odkládározhodnutítíha světaa nakonecšaty
- nesmysl -
zítřek tě nezlomínemá to v povaze
- poslední vzpomínka na domov -
- před světem -
není úkrytu
ani mé dcery už nejsou malé
dávno jim nemůžu dlaní
- lístek domů odejde prázdný -
( vykladač )někdy se mi zdá o muži který nechce změnit svět večer miluje svou ženu v kuchyni se stará aby byly ostré nože a jeho slovo něco znamenápřed tebou radějio svých snech nemluvím( doma )tady se potkáváme v místě i časea míjíme očima( hranice )blíží se velká noc a tušíšže tak to končípo ní už přijde tma( po keři )není to přelud v horkém větru vzplanul prach poušť hoříbohové naposledypromluvili.
- odejde v pravé poledne -
maminka skládá střepy talířů do mandala stříhá záclony stříhá sněhobílé nitěv zrcadle vídáneodžitý časpromarněná příště snad a možná zítřek že možná bude jinýa vrásky v zrcadle se nepohnouruce dáldrtí talířea na zdechplesnivějí stíny co let už čeká na poledne dnes do studny hází prášek s jedem nezamkne dveře ani jedinkrát se neohlédne.
- lístek na sever -
- troufalost -tva cesta nevede odněkud někamjejen proto aby byla- pochybnost -ve chvíli mezi spánkem a bděním jsi zapomněl kým ses narodilv kostech se ti usadila zima a nohy zabředávají do neúrodné zeměprobudí tě závan větrujabloňrozlomenou vedví- kterak se vybírá -starý strommožná pláňkanavečer sluncea přes den hodně stínuvýhled na horya poblíž lavičku kde bys popadl dechočima hladil šestnáct zlatých písmenv mramoruna zvlhlé mapě škrtáš bílá místasnad ještě tamhle u zdi zbývámetr na metr posledníterra incognita.
- svět za plotem není skutečný -
není ti teplo ani zimajsi prázdná schránka bez citujsi mezi svýma za ty roky nenašels dech a důvod k výkřiku
věříš že na výsostechdostojí přikázání koloběhutvé kroky pohltí sníhz víček ti opadajíšupiny podzimu
narovnals štětce pod čistým plátnemjediný tah nesmí narušit prázdnotukterou dnes položí na misku vahnamísto tvé duše
smrt se nesmějealespoň ne u večeřepokud víšticho bylo vždyhrobové
- kterak přežívat konce světa -
a tak jsi přečkal
dalších sedm hubených let
ráno ses učesal
utěsnil okna
- možná, že zítra -
upustíš talíř
povadne tulipán
hodiny
nepatrně zpomalí
- lístek ze severu -
celý život je příliš dlouhá doba
jednoho dne se probudíš a neotevřeš oči
jen ještě
zadržíš poslední dech
(lednová návěstí)
téměř nic co po tobě nezůstalo
košile nádražníčekárna uschlý sad
všechno ti bylo malé
- a tam za tratí
(v zimě tu jsou slova hmotná)
- lístek z domova -
tatínek píše že po letech zase na řece
zamrzají ryby do ledu
malé pozastavení
tečka za pozdravem
to se nedělá
nemůžeš po bozích chtít aby věčně nesli tíhu
se kterou napadáš na slova
cítíš to
studie loučení
neusínám, jen ztrácím dech
tak je ti pohodlná tma
zůstáváš v odemčené cele
a nebesa ke kterým voláš
- nesváteční pozdravy ze severu -
(jsem naživu. Znám hlas, který mě vyvolá a ten ještě zní na tomto světě)
- sebe sama -
ještě si nevšiml že žije v jiném příběhu
že nestačí ani na to aby ji ztratil
(dopisy z domovů)
co je ti po lásce
když v suché bouři hoří les
- takto se léčíš z léta
tvých slov ubývá
- lístky ze severu -
11:20 Malmo
odvahu
spálit nepřekročené mosty
a nevrhnout se do vln
-přívlastková zpráva o blues s dovětkem ze samotky-
přívlastková zpráva o blues
pochop moje blues není hrabě ani kainar
to moje je prázdný byt ve čtyři ráno a ohraná deska ze které kvílí kytara johnnyho wintera
a kafe
- hledání místa -
- hledání místa - vyprávění
09:09 Praha
je neurčitý podzim
čas kdy mráz trhá hlínu a zem dáví naše mrtvé
/ řeky v nížinách /
-kostry v lišejníku-
pro tento kraj jsme se narodili
jabloňový sad kterým mě vedeš je starý
tak starý že na podzim
- klišé z nespavosti -
9:30 B
zapomínám data
ale každý den
každý den jsem naživu
tři lístky ze severu
- nemiluji tě -
ještě tomu sama nevěří
jen proto se otáčí
když natahuješ ruku do tmy
neúplná zpráva z čekáren
nevracejí se
aby ani v myšlenkách nemusely překročit damoklův práh
zatímco muži bezmocně křižují pokoje svých dcer
a vyplňují čekání
kterak přežívat konce světa
I.
veškerá tíha ještě spočívá na ramenou jeřábu
už zítra ale položí střechu
a oddělí navěky
lítost
zimní setkání
nezanechá ani stopu
na lhostejnosti
-------------------------------------------------------------------------
- milý deníčku -
- 23:15 - napříč zemí nikoho
Toto je proroctví ze sedliny v prameni mrtvé vody: Kdo projde sám touto nocí bude až do konce v zajetí neúrodné země.
za zády ti
skelety stromů v hořící aleji kážou
(poslední zpráva ze světa bez tebe)
(třicet sedm dní vzemi neprostupného větru)
vsadech tu stromy praskají pod tíhou jablek
- ještě vprosinci sládnou
mrazem
(zpráva ze světa bez tebe)
ticho před bouří
tatínek skládá štětce pod prázdným plátnem
a jedno po druhém zapovídá slova
nikdo už se nezeptá
návrat domů
muži
u tvého stolu v kruhu sedí
podivní hosté:
strach
-návrat domů-
malé skutečnosti
stojíš na rudé zemi a netušíš
že chutná
po zakázaném ovoci
tři argumenty pro horizont
- dospívání -
pozoruji tě
jak hledáš zbraň kterou bys zranila
ještě chceš vidět cizí bolest a ne poznat svou vlastní
pozvánka do rodného domu
na klíně košík plný holoubat
maminka něžně škube hlavičkami
a skládá mrtvolky
do sněhobílých řad
té černé vody dej mi napít
tak lehce dnes kloužou šaty
ze zkrvavených ramen
že na úzkém loži znovu se
nepoznáme
(černobílý sen)
- dědici neznámé země-
snad bylo ještě jaro
jabloně v květu a každá další se kácela o něco hůř
ale křehké lístky ostřice už pod prsty zkrvavěly
- zpráva o nevírách nad kuchyňským stolem-
hledám počátek
a všude jsou už jen zavřené dveře ústa a domovy
ty
tak rád bys věřil
o prohrách
- o hledání -
nevšiml by sis toho nebýt letního času
tak pomalu
přerůstá dech v nehybnost
čtyři prosby za sen
zaříkávání pro věštce ze snů
proroku této noci
mlč.
vím sama do které řeky vstoupit
klišé s anděly, odcházením a důvodem č.4
nechci křičet ze snů
tak dlouho už spím sama
ale strážní andělé se zmocňují tvého jména
a potom už nepatří ani mně ani tobě
variace na omleté jarní téma
až jednou závrať letu pomine
a sokol bude pevně v síti
k pramenům vrátí se řeky mé
utichne vlnobití
- tři důvody proč nenávidět jaro -
loučení
a čekala jsem ve tmě
sama tma
mé zrádné naděje
- na útěku pak zakopnu o práh -
- trochu se obětovat –
zalhal jsi
a nevím už čí jsem a jestli vůbec něčí
v bezmoci
malá zpráva ze světa bez Tebe
poznání
ztrácíš se v zahradách kde cestu značí jen stopa vzduchu
a copak ji vidíš.
nevidíš
- milý deníčku -
23:01 - mechanická konverzace –
pokládáš minci
vedle mince
jako by cena cesty z jednoho rohu do druhého
- milý deníčku -
12:00 - nepochopení -
snad je to stesk
a bolest neodžitá
a není o čem mlčet
- milý deníčku -
09:21 – pod prahem –
tatínek mě vítá mezi dveřmi
vysazuje levé křídlo
a podá mi dláta štětce
- milý deníčku -
04:25 – všední -
to kázal bratr Tomáš:
nedostatek víry
je budit se tři vteřiny před tím než se rozeřve budík
- milý deníčku -
13:56 - vlci jsou zase už zavření za plotem -
z paměti mizí stopy a na rudém jezeře
led se láme
nic tu nevyprosíš
- o koncích -
dýchá
etudu ticha skončí dýka
tak proč ještě
vyvoláváš tanečníka.
- nábřeží -
I.
kraj u tvých nohou je neklidný
snad by sis vskrytu přál aby byl mrtvý
ale vbílé tmě dnešní noci jsi na pokraji sil
Plíživá majetková studie vypracovaná pro účely
Plíživá majetková studie vypracovaná pro účely sestavení žádosti o vánoční dotace na další rok
Jsem majitelkou puberťačky a intelektuála.
Puberta se knám vplížila celkem nenápadně.
Mohla dorazit v černé ocvočkované bundě a obojku na krku. Konec konců, černou mám ráda a Manowar mi občas natřásají kuchyň při výrobě svátečního nedělního oběda.
- zbabělost -
PLB (2011) Geneze. Obrácená.
Zbabělost III(B)
jen jednou si spleteš cestu
odmítneš
- zbabělost -
Zbabělost I.
když čekáš až osamíme
abys neřekl víc než že doma už napadlo sněhu
- myslíme oba na to, že i letos si cestu khrobu
pondělní hnusně moralistická
jsi dítě generace
která nechápe poezii nočních tramvají
protože socky sou hnusný voe
i počasí je hnusný a vůbec celej hnusně nespravedlivej svět
dospívání - vina
I.
cosi se náhle uzavírá
a zbývá prázdno beznaděj
a víra
- přesně tak -
jak se bojím zotvíraných dveří
a oken příliš vysoko nad městem -
- mají paměť a v ní tatínek
skřivana vhrsti
- snaha -
je tma
i když netuším jestli to něco znamená ve chvíli
kdy mráz napíná kůži země tak
že vyhřezly kameny
- o rozdílu mezi tichem a mlčením -
- nespavost-
. pak místo ovcí počítám
kolik je lítosti
kolik cest vede domů
- nemilosrdná lež -
mohu jít odněkud
a nebo někam
šeptám - svou modlitbu městu
- chci se ztratit.
- malá zpráva ze světa bez tebe -
v mlze za splavem se scházejí lovci
ještě drží psy zkrátka a v očekávání smrti
jsou bratry
táhnou vstříc prázdnému kraji a ty
- o důvod víc -
taková je
zkušenost listu
který hledá břeh
v ponorné řece
- bodnutí -
tohle je místo
kam chodí umírat cizinci
aby nebyli sami
vracím se na něj pokaždé
- dospívání -
jak bych mohla - nevím
co ti bude svaté
- ale tuším
že svět který ti mohu ukázat
Závažná a naprosto srozumitlená leč gramaticky nekorektní variace na omleté téma pro V.
nerozumíš
když říkám že přese všechny výčitky
to nejsou slzy pro tebe
a všechen můj stesk patří horám
/za nesmiřitelnost/
ne
prosím neodpouštěj mi
nemohu unést tolik dobroty
kterou zpochybňuješ opravdovost cesty
/pozvednout oči k horám/
možná podotkneš
že budoucnost se od nás nevzdaluje – ještě ne
ale řekni
věřil bys člověku který strhává šupiny z ještě živých ryb
/podzimní řez/
tuším že jen pomalu přivykáš nesmiřitelnosti věcí
ale když ze spáleniště vytáhneš jablka
pod zhořklou slupkou příslib –
opakuji ti
(bezmoc)
(pane. )
jen ať se vůle tvá neplní
a alespoň malé dobro vzejde
mezi zly
(malá zpráva ze světa bez tebe)
nevědět o stesku –
- taková nevinnost bude zlá
a je v ní zrada co se neodpustí
a bolest co se nepřizná
(pře)
návrat domů
po krvi cítit je cestička hřebenu
ta malá předzvěst co tě čeká
jen studny na troud
(návrat domů)
ano
každou noc potkávám lidi které utěšuje jen vědomí
že alespoň v rakvi budou ležet zpříma
a teď – jako bys říkal že právě tímto slibem
(bezmoc)
(útočiště)
pod svícnem se vrší kosti
a tma
dodoutnává
(odevzdání)
Saul
(loučení)
až přijde první prosincový déšť
a vlci se přikradou zase o něco blíž k ohňům
(návrat domů)
zaříkávání
.
a proutek
k zahnání všech věcí
(závětří)
zastavit
pane
nedláždi dál mou cestu.
toto je přiznání: pod sněhem nevěřím