Písmák Křídla a kříž
Nad zhasnutou nocí se otvírá tma brány nesmírné rozevírá nad náma Ta hora mlčí,snad nevěřícně zírá nad propastí zmizela lidská víra Přibitý na kříži z pozlacenných vytráží na pásce z kopretin rašících za stráží Vlající z kandelábru jak prapor válečný visící za dlaně bohužel příliš skutečný Trnovou korunu zařízlou do čela krvavý kostým upředen za bděla Krátery orané železným bičem ruce špinavé lem omyješ pláčem Zlomená křídla a pera z anděla k zemi se toulají chudák nesmělá Kopí vztyčené bořící do slabin nebesa rozlítí, zkonal boží syn Jenž pera vykreslí příběhy veliké z papírů vyblednou, stanou se jinaké A poselství boží z dobrodiní výklenků se utopí v mlze nářků černých oblaků.
Slova kazí atmosféru
Doba se tak líně plazí jak namazanej šnekačkoliv se to nezdá, žijeme stále středověkMé dětství je prales zarostlý tou vzpomínkouže se stává hrozba času krutou podmínkouBohužel má síla věty příliš velkou mocslova kazí atmosféru, když přichází noc.
Zrcadlo
Mám znásilněnou tvář tupou žiletkou A rozteklé rudé oči hluchou památkou Kde topily se kdysi rána bezedná má okousaná němá ústa šeredná Mám drsně posekané krátké trnoží Na té hlavě násilím zlomili mi paroží Koncentračně okopaná lebka bezradná s pistácií obalená barva zelená Mám zažloutlé tesáky zaříznuté do těla Malých velkých krys rozpálených do běla Nasekané zašlé jizvy obehnané plotem A křičící vlčí hlad zatopený blátem.
Ráno
Probudím se zapečený s těstovinou z trouby pára vychází rozlámaný vlastní vinou, s kocovinou zapleten do nesnází rozteklý hladový pohled na cestě mě provází a těžké šedé mraky se vzduchem líně plazí do bot mi teče žaludek a z nosu trčí vrtule jsem pobledlý ryzí stín vyschlé bledule vyplazím své slizké oči obložené jehličím na poloprázdný obličej svou dnešní masku nalíčím vynořím se nesměle lidový drzý úsměv nasadím na xicht a naladím si zpěv chaoticky ze mě slova řvou a řvou lidi padaj ze stromů přezrálí únavou.