Písmák Ze své oceli
Mám hrůzu ZE SVÉ OCELI
ze ztracených hran
když do příborníků pokorně skládám
své nože
Cukroví pro nehodné děti
Kandovaný zázvor je cukroví
pro nehodné děti
Dělily se i o zmrzlé ruce
Cestou si zpívaly že
Když tráva překryla
I když tráva překryla staré jizvy
jsem jen bolavý semenáček
vklíněný deštěm do oblohy
Vymknutá z kamene
Vržeš mezi zuby
Chutnáš jako hlína
když prší
ale ještě není jaro
Nějaký kluk mě vzal za ruku
Dva metry od sebe
Sedíme dva metry od sebe
Každý mluvíme s někým jiným
Já nejsem kyselina, abych se ti zažírala do kloubů
Jak tuhneš, ztrácíš na půvabu
Panenko z mýdlového listí
Panenko z mýdlového listí
rozmokle počítáš pruhy na silnicích
malým nožem seškrábaná
v hromádku tvrdých šupinek
Zahrady
Jsou zahrady
které někde vzadu v rohu mají tajnou branku
zarostlou psím vínem,
za ní kvete barvínek, sléz a plané hrušně.
Čmeláci
Na vrbě rozkvetlí čmeláci
a když opadají
jsou mrtví na hliněné cestě
Šlápni na ně
Měkké úvaly
někdy nelze dýchat tiše
měkké úvaly
obepínající tep
doteky za kůží
Můra do sbírky
Zmítám se jako můras křídly spálenými ze zvědavostia tvým tělempřišpendlená do peřin
Na zeď si mě, myslím,věšet nebudeš
Cerasi
Cítila vkonečcích prstů, jak kolem jede kočár ověšený rolničkami. Zatetelila se očekáváním, že třeba přeci jen poznají… Tady, podívejte. Chvěji se chvěním země, chvěji se nadějí. Cinkání zmizelo vdálce.
Modrásci
v převislých petuniíchtebou pečlivě utlačovanýchzahnízdili modrásciNemáš pro ně pochopení
prý jsou moc blanokřídlí
krojovaně se modrajívzdušnice v křídlech
modrásci se převlékliza strašilky
Úzko
mraky jsou měkce stříbrně sametový a větve za oknem a ptácikroužítolik si netroufám říct aby netekla krev tvoje moje číkolistejně tečechci být sama v malé kleci jako zelená andulka na bidýlkusvobodná v samotě
žaluzie mřížují ulici a krájí světlo na uzoulinké proužkyřeznickým nožemmísto chloupků mám na kůži trny Neodírej se Neodírej Nemasochistosama v malém pokoji stěny vždy dvě a dvě naproti soběa práh
kličky na rámech skla svědčí o častém používání jak větrámtvůj pachkoušeš moc do hloubky a nevybíráš si Obrousíš si zuby až na kosttrochu malomyslně a trochu rozhazovačně tě tu trpímjako pavouky
Tráva
Řekla bych tiže velmi mnoho vidíšale příliš by topřipomínalo vyznánítrávyslunciSpálilas měmé klasy zezlátlyKaždým krokem pryčse rozsévám.
Příliš tvrdá pornografie
stojím před tebou naháačkolise nesvlékám
jemně se mnou probírášahebké narůžovělé blanky tělajsou průsvitnépod tv ým pohledem
čteš sineptám se co vidíščteš si pod kůžía hloubějičteš si ve mně samé
někde mezi krvíbránicí pohrudnicí poplicnicí osrdečníkemmnou listuješ
Zimobraní
Trochu voníš kouřem z komínů roztroušených v zahradách s malovanými vázami rovnou na skle Z těchtonádob nechci pít
Ulomila jsem si větévku a jestli rozkvete budu se bát Jaro přišlo moc brzy
Trochu mi uhýbáš pohledem Ještě nevím proč - ale tuším Raději se nezeptám
Ulomila jsem si větévku asama nevím proč ale jara se nedovolávám
Sedmero hledání
1. Hledala jsem na okraji víček pár kousků odrazů, z nichž bych směla snít. Tužkou zkoušela jsem je zachytit do pavučiní rozpuknuvších listů. Nelze skrýt sebe v obraze a nelze vše vyjádřit.