Písmák Výběr duše
I přinesla si své duše,
v hedvábném papíře je u srdce držela.
Nemohla si vybrat, která, tuše,
že s ostatními stíny svůj rod tímzpřetrhá.
Nová doba spravedlonosti
Hlas lidu volá tvé jméno,
zroď se ty ženo, dobro krás.
Dlouho jsi plevem nechala zarůstat své víno,
bože. Zjev se zas.
Nová doba spravedlonosti
Hlas lidu volá tvé jméno,
zroď se ty ženo, dobro krás.
Dlouho jsi plevem nechala zarůstat své víno,
bože. Zjev se zas.
zpověď dítěte svého věku
Někteří lidi jsou přeurčeni,
k samotě a odloučení.
Zprvu lásku vyhledávají.
pak bez ní žít senaučeji.
Dopis Narkissovi
První okvětní plátek bohatého květu lilie uvadl,
zachvíli uschne a zaplní můj prázdný psací stůl,
od té doby, copro mnenejsi,
můj splín na mne dopadl.
Čekání na ...
Noční ptáci jak ostříži lítají nad klávesnicí,
záclona hnula vůní pokoje,
ve vzduchu padá rosa s bílou okosticí,
nevzdám se svého postoje.
Proč se pořád vracíš?
Proč jenom trápíš duši mou,
tvými city a postoji znavenou.
Hledat stále pravdu ve tvétváři,
člověka jednouunaví, nutí hok pláči.
hlína za nehty
Hlínaza nehty ženy, jakési spojení člověka s přírodou.
To nejsilnější se ale nachází v podbříšku každé ženy.
. ve vagíně.
tíha mraků
Chci dotkout se mraků,
které se nevědomky přesouvají
po setmělé obloze.
Cítím tíhu mraků,
člověk hloupý tvor...
Člověk, jak hloupý to tvor,si neuvědomí, co je to mít zdravéruce, dokud je nemá v sádře.
člověk, jak hloupý to tvor,si neuvědomí, co je to milovat, dokud ho někdo neopustí.
Člověk, jak hloupý to tvor,si neuvědomí, co je to cítit teplé Slunce na odhaleném krku, dokud neudeří nekonečné mrazy.
A proto ti budu dlouhou dobu vděčná, silná to ženo, paní Zimo.
vlasů hlas
Nejkrásnějšíz vlasůhlas,
zpívá mipíseň otrhanou,
na miskách dne přesívá se čas,
čočkou ledabyle nasypanou.
relativita
Na tichém voru hromadí se knížky,
plujoui kolem, v mase vod,
učím se jejich názvy jak slovníhříčky,
jména knih,jenžneminouplot.
Kompromisy
Přiletěl s větrem malý pavouček,
na odbarveném tvém vlasu.
Minul prosluněný palouček,
zažral se do mého hlasu.
Sedmnáct
To že je mi sedmnáct nic neznamená,
teď je mi sedmnáct a znamená to mnoho.
Jsem velká a nepotřebuji poradit s ničím,
jsem ještě malá a u mámy se krčím.
nezapomeň mé jméno!
Předběhl mě čas a zastavil v chodu,
zptřetrhal dráhu mého vývoje,
bez osvětlení, v šeru na třetím schodu,
koukám na tebe již bez závoje.
Mušky v sudu
Zmizelacizí tvář náhlev oparu,
prstem si svůj čaj zamícháš,
olízneš prst, bez ladu a skladu
svou řasou jí na nehty zadýcháš.
Štestí? Ale jděte...
Jak ubohé psát básně
a modlit se za lepší časy,
vím, ta tě dávno nespasí,
ba ani peníze, krása nebo moc,
Co je to umění?
Noc i přesto, že je zlá,
jak tvůj přítel se chová.
Umění se skrývá i v tom nejošklivějším.
Den i přesto, že mnoho světla skýtá,