Písmák Vlci
Jednou, už je to dávno, vhlubokých lesích,daleko od civilizace, tam kde všechny řeky vtékají vjednu, tam kde se hory tyčí vysoko do mraků, tam kde se na jaře tráva zbarvuje do světloulince zelené, vlétě sluneční paprsky zahřejí i vtěch nejtmavějších koutech a zima, zima je krutá a přece nádherná- vločky padají vhojném počtu a hromadí se na sobě jako hvězdy padající znebe.
Tak někde támhle vtom nejhlubším lese u hromádky kamení, které se tyčí vmenší skalku je vyhloubené doupě. A vněm leží mladá, statná vlčice.
Před několika dny porodila tři mladé.
Bez tebe
Jak mohu zapomenout na lásku,
když vsrdci tě stále mám,
můj život je jak na vlásku,
bez tebe do temnoty se propadám.
Noc plná tajemství
Je noc. Na obloze září měsíc a hvězdy, jako drahokam mezi třpytkami zlata. Tlačící hvězdy kreslí různé obrazce a měsíc jim do toho zpívá ukolébavky. Větřík vane susměvavou tváří na svět a sním plují mráčky jako ryby vmodrém moři.