Písmák Bůh je přeci jen žena!
Sedím na okenním parapetu,
a pojídám hořkou cuketu,
Zároveň přemýšlím o svém životě,
o tom mizerném posledním půl roce.
Bez názvu
Prolog
„Billy. Moc tě prosím, nedělej to. Přeci jsem nikdy nikomu neublížila,“ vykřikne zoufale Melanie de Breux. Sedí na židli přivázaná pevně provazy, jen ústa zůstala volná.
Bez názvu
Na tak teplý červen si tedy již dlouho nepamatuji. Ještě že mi zbývá jen jedna schůzka sklientem a poté…hurá do mořských vln. Být zaměstnankyní realitní kanceláře byl vždy můj sen, ovšem dnes bych byla nejraději plavčicí. Ten na míru ušitý kostýmek mi byl čert dlužný.
Potlesk pro některé z nás
Byla dcerou, matkou i babičkou
Ženou prostou, štědrou i statečnou.
Milovala blízké i neznámé.
Pro všechny měla ruce pomocné.
Život je ... něco ... jiného
Kdo řek, že život je krásný.
Kdo řek, že hlupák je moudrý
a chytrák houpý.
Nebo naopak.
Vražedkyně vs. oběť
MAZLÍM SE S TVÝM TĚLÍČKEM
NAPOSLEDY TĚ POCHOVAT SMÍM
ZEMŘELO JSI MI VE SPÁNKU
V DĚLOZE - V ZÁRODKU.
Černovlasá kráska, upíří to dáma
Těch pár slov,
Těch páR řádků,
chci Ti darovat na památku.
Poslední sbohem,
stýskání
Ležím na široké posteli,
Její druhou studenou půli hladím dlaněmi.
A za zavřenými víčky,
V hlavě odemykám jí dveře klíčky.