Malý Korax - pracující, ležící, spící

Byla sobota a už od rána spřestávkami chumelilo, sněžilo a svítilo slunko. Zcest byla klouzačka a krajina za oknem se možná podobala kýčovité zimní pohádce.
Malý Korax byl doma sám, jen sbabičkou, a pravděpodobně se u svého počítače trápil (nebo možná bavil) nad svým oblíbeným časopisem nebo přípravou přednášek na Koprcon; nebojte, děti, to není sprosté slovo, to je jenom taková příjemná přátelská sešlost.
Nevím přesně, co se toho dne dělo, jestli se malý Korax díval často zoken nebo ne, ale myslím, že když jo, říkal si něco jako: to je ale dobře, že jsem nikam nejel, fuj, sněží tam tak hnüsně a vůbec; nebo: debilní, debilní sníh a pak se mu zamlžily brýlky, protože byl možná tak trochu smutný, ale to nemůžu říct jistě, nevím.