Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 433 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Sbírky

Díla

Názory čtenářů |< < 123456789101112131415 > >|

15.08.2010 22:11:01	dát kritice tip	Vaud
20.03.2010 08:33:02	dát kritice tip	sepiolite
Publikovaných děl: 8 Obdržených tipů: 288 Obdržených výběrů: 8 Napsaných kritik: 880 :)
01.02.2010 18:23:26	dát kritice tip	SoStrangeForNormalLife
Múza, samozřejmě:D
01.02.2010 18:19:56	dát kritice tip	sepiolite
tak to mě pro začátek překřti ještě na múzu:) a zavařila sis, teď Tě budu hlídat! takže se boj!! ;)
01.02.2010 17:58:33	dát kritice tip	SoStrangeForNormalLife
Jsi moje můza. Děkuji:)
01.02.2010 15:58:46	dát kritice tip	Vaud
to je spravnej sveraz :-) myslim, ze neco povymnenujeme :-)
01.02.2010 15:29:55	dát kritice tip	sepiolite
vzhledem k tomu, že mám Koubka hodně ráda mě to nalákalo spíš k tomu, že si pustím jeho cd:)
01.02.2010 14:10:56	dát kritice tip	Vaud
pise dal :-) (a je to Vaclav Koubek) - snad Te to nalakalo na bucek :-)
01.02.2010 13:20:52	dát kritice tip	sepiolite
:) co s ním bylo pak?
01.02.2010 12:30:37	dát kritice tip	Vaud
Nirvána Žiji život hříšný a ve své podstatě i mělký. Kolem sebe míjím bývalé spolužáky, úspěšné přátele a podnikatele. Já jsem stále nic. Umím sice jako komediant stříhat ušima, udržet vajgla pyskem, zahoukat jako sýček, avšak na obdiv tohoto světa to nestačí. Je třeba se chystat na život příští, a toho lze dosáhnout jen askezí. Začít nepít, stahnout smysly a stát se provždy vegetariánem. Příští život chci být totiž plankton. Ležet na moři a jen se houpat v milém slunci. Dal jsem se proto na východní filosofii. Nakoupil duchovní literaturu, všechny východní moudrosti a studoval a čekal nirvánu. Už jsem ani nevycházel z domu. Co taky venku, když člověk nemůže do hospody. Měsíc jsem meditoval a čekal osvícení, když mi došlo náhle zrní a já musel do zverimexu. Hned na chodníku jsem potkal přítele. Samozřejmě, co můj známý, to opilec. Ten se hned ptá, jestli nepůjdu na pivo, že jsme se dlouho neviděli, ale já mu mohl jen odpovědět: „Nezlob se, příteli, nepiji, jsem vegetarián, čekám nirvánu, budu plankton.“ Přítele to nejdřív pobavilo, ale pak mi navrhl, ať s ním jedu do Brd, kde je blíž k bohům. Přijal jsem. Hned u vchodu do jeho chalupy jsem pochopil své nedopatření. Uprostřed jediné místnosti sedělo kolem sudu pět mániček a lemtali pivo. Když mě přítel představil jako vegetariána a abstinenta, nikdo se se mnou nebavil. Přesto jsem zůstal, meditoval a čekal nirvánu. Den co den přicházeli máničky z hospody a ještě dlouho do noci se propíjeli, zatímco já vždy ráno s prvním slunkem vstal a šel se napást svěží trávy. Jitrocel, třezalka a divizna byla má strava, zatímco oni do sebe tlačili tlačenku, karbanátky, sekanou, prostě mrtvoly, pro nás východní filosofy děs. Nirvána stále nepřicházela. Poslední den jejich orgie vyvrcholily. Koupili si sud plzeňského a dali si péct bůček. Hoši pili a přízemně se bavili, zatímco já stále čekal nirvánu. Dosud pět knih jsem přečet a nirvána nikde. Máničky pili nalačno, až usnuli a já kolem půlnoci cítím náhle takový nový svobodný vnitřní pohyb. Karmicky se mi ustálilo dýchání. Nádech, dech a výdech. Už téměř levituji. Nikoli, to se dopéká bůček. Říkám si, přeci jim ho nenechám spálit, a tak otevřu troubu a píchnu do opečeného špalku a nožem odříznu plátek a jen tak ochutnám, je-li měkký, když tu se dostaví Nirvána. Cítím náhle vítězství nad svými minulými i bucoudími životy. Stav blaženosti a osvícení. Polkl jsem tedy dvě kila bůčku a završil deseti plzeňskými a už se houpu v moři jako plankton, když to slunce na horizontu zvolá: „Kdo sežral ten bůček?!“ A zpátky, hlasem jedné z těch mániček, si samo odpoví: „Tenhle ne, to je přeci vegetarián.“

|< < 123456789101112131415 > >| Všechny kritiky na jednu stránku

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.