Písmák L´confession
Měl jsem své sny,držel svůj život v rukách,v rukách cítil bít srdce -- srdce bijící jen pro dvěduše a jednoho psíka. Teď je vše pryča přes slzy nevidím. Chtěl jsem sny vyplnitdát jim svůj života rukama chránit jejichklidný spánek,celé srdce dát všanc. Teď je vše pryča rukou ani neudržím pero.
Čekání
Sedím v liduprázdném kiněZtihlý sál, temnotaA ty tu nejsiSe mnouAni samaMačká se na mě jedna i druháSedačka a já stísněněHledím na šedé plátnoŠedéBílé neHodiny sklesle tik takMožná to moje srdceZ posledních sil dotikáváV rytmuOsamělého tanceNechápu kde se zdrželaUž tu měla býtTakové zpoždění po čtvrtémInfarktuNaštveRozbolavělé srdce od láskyA také od anginy pectorisNefunkční kardiostimulátor a tvůj obrazNa sítniciKonečně je tu, skrzSevřené hrdlo cedímKdes byla tak dlouhoA krevRuku na srdceA tak mě našliTolik lidí, dětíPromítali krtečkaza týden…Inu maloměstoLežel jsem spokojeněKdo by mi chybělCítil tvou rukuV ruceMĚL PŘÍLIŠ VELKÉ SRDCE.
Poprvé
Tenkrát jsem tě poprvé spatřilA lehce poprchávaloTakový ospalý čas to bylŽe by se mi spát chtěloto skutečně nejde říct. Děvče líbivého vzezření i hlasuNesmělé vystupování alíbezný přízvukjihomoravský žrout časuCelé odpoledne v hájiPovědomé jméno, EliškaA tak jako rezavá. MatkaPřirostla mi srdcijako nádor, rakovinakteré se nedá zbavitTenkrát jsem tě poprvé ztratilVíc než pořádně liloČas že by psa nevyhnalkdy by to tak šloSpímPaměť je naštěstí tak zláŽe nemůžeš zapomenoutA seč se můžeš snažitnenese ti tvé úsilíto správné obilí.
Hříčky
… . Beznaděj zmocňuje se těla i dušea hned v závěsuhřích s ní kluše. Černočerný den a bílá noca nesmyslné volání o pomoc. Špína ve městech, v přírodě,ulpívá nám našimi činy na rukou.
Láska k Tobě
Láska k tobě každým dnemsílí,každým svým údivem, úsmevemjsi mi stále blíž. Ztratil jsem hlavu,otevřel lásce hruď. Miluji Tě každým koutkemsvé duše,každou pídí, coulemjsi mi stále blíž. Našel jsem touhu,ztratil k jídlu chuť.
Láskyplné utrpení
Miluji, tedy jsem, pravil by filozof. Omyl, miluji a cítím, že umírámkaždou noc, ať je úplnek či nov,čeká mě starý vetchý Chárón. Zažívám neustále stejný skon:ležím v mukách, horko, mráz. Jsi doma i v mém snuztělesněním všech světa krás.
Svět
Přeplněn auty, vlaky, domy, přesto nenacházím místo … Doufám. Zahlcen terorem, nenávistí, násilím, stále nenacházím sílu … Do toho. Naplněn lhostejností, beznadějí, sexem, není místa pro lásku … Chátrám. Vyplněn křikem, rámusem, hlasy, mlčím, nenacházím slova … Pláču.
Zimní etuda
Slunce natáhne paprsky, hned zas je zahnáno za mraky. Tak jako zelená tráva pod sněhem spočívajíc. Venku se tyčí jen holé stromy, všude jen špína, bahnoa zašedlé domy. Proč mi ale jen není do breku.
Howling
Neodcházejte pryč, lidé, co se děje. Nevidím vás, jste rozmazaní, chci zaostřit. Stůj, démone, přestaň mi rozežírat duši,Mozek i tělo, Démone šílenství,Bože Rozdvojení, ty transporte do Ráje. Lákáš mě, pokoušíš, chci pryč odtud, Někam, kde se mi nepropadá půda pod nohama,Někam do lepších míst, do ráje zoufalců,Kde se vám nevysmívají, neříkají kritiku zádům,Jednejí s vámi jako se sebou rovnými.