Písmák Podzimní
V parku starý ročník listů stromů,
podzimu první sníh.
Z noclehů podzimních
bude se teď hůř utíkat domů.
Klíč
Požádals mě o něj tónem,
při kterém se ticho rozpomíná.
Pak jsme se spolu zamkli zevnitř.
Na zkoušku.
Svetr
Vzpomněla jsem si na něj dneska při žehlení.
Moc mi to nejde.
Byl červenomodrý, nebo červenočerný.
Od tvojí maminky.
To už se tak někdy stává
Dívám se do záclony. Skrz její bílou to venku vypadá jako v dětství. Auta rozjíždějí louže až to šplíchne, nějaká žena chvátá do práce, podpatky klapou, svět funguje, všechno je vpořádku. Alespoň venku.
Brigáda
Vzpomínám na tebe, rozkřičená dílno,
plná ospalých nočních motýlů
bloudících vzeleni montérek.
Kolik jsi mi ukradla letních dní.
Polibek
Aneta nejdřív nechtěla, ale otočila se za ním, musela. Pomalu se stmívalo, měkce a fialově. Šero jí stékalo po ramenou jako smutný med. Nehýbala se.
Jaro
Jaro je milosrdný lhář.
Všechen sníh zametlo pod stůl tání.
To slidmi má takové slitování,
vždyť ve sněhu na každém kroku