věž nad městem
sedím v přidělené cele od vedle se kdosi směje a kdosi vzdychá vyvrtávám díry do cizího soukromí abych se rozplynul v jiném bytí z police na mě zírají myšlenky proč musíme všechno zakovávat do slov. užívám si patos svého vyhnanství černý mladík zavřený v bílých stěnách je to jen nemoc přijde jak odešla velké myšlenky zmizely do prázdna a ještě jednou prý naposled se vrací zbývají nám jenom fragmenty a klam rozumění z pekárny paní kdo může říct která je lepší
sevřenej v existenci
už na tebe nekoukám skrz objektiv
ocelový řetězy mě odkoply od obrazovky
hraju si na sebe
kýmpak, kýmpak, kýmpak budu dnešní den.
před zrcedlam strojím sebe, potom půjdu ven.
kýmpak, kýmpak, kýmpak budu dnešní noc.
budu dneska misantropem nebo sbalím koc.
pampelišky vykvetou a zežloutnou
pampelišky vykvetou a zežloutnou
a opadaj na zelenou trávu
opilý kněz káže v kostele
opilý slovy o ježíši
spotřebuj mě
má milá, milá má
kup mě a pak spotřebuj
má milá, milá má
spotřebuj a pak odhoď mě
idol
vybarvi si svůj idol
vybarvi ho zelenou
vybarvi si modlu svou
vybarvi jí červenou