Píseň

v místnosti bez času opona zachvěla sePán věků přišel a vzal si svůj dar zpětandělé zůstali a ze stěn tiše hledísnad aby mohli příběh vyprávětanebo ustrnuli v bolesti a kráse
tam v onom pokoji kde všechno už se stalodva břehy věčnosti jsou odděleny řekoua všechny slova, modlitby a slzyuž odpluly a někde v dálce tekoua pro tu chvíli zbylo už jen málo
jen píseň překročí ty hranice i světya její hlas jak plamen tiše praskájak slovo Páně mocné jsou její větyjsou víra, naděje a největší z nich láska.

Zpětná vazba pro Regiojet

Poprvé jsem jel ve voze internet café. Hezký nápad, ale realizace trošku pokulhává. Ve voze není žádná polička, na kterou by se dalo odložit alespoň malé zavazadlo. Jeden věšák na oblečení na 2 místa také není ideální.

Sestře

Pominul slunce žár ten pekař zlatých políklasy se k zemi sklonily a vzduchem čpěla vláhana nebi měsíc plál jak symbol dávných žencůjá pod ním v obilí - má duše byla nahá.
Ta chvíle mluvila ač neslyšel jsem slovaze všech stran cvrčků roj hrál svoji symfoniijá na tom místě stál a zkoušel zas a znovauchopit za ruku mou sestru poezii.
Ach sestro sestřičko, jak toužím po tvé přízni. Kde naše láska je - vřelý cit dávných časůmé srdce naříká a moje duše žíznivšak ruka nachází jen zrno žitných klasů.

pozdní rozhovor

vařil jsem polévku
pozdě večer
a krájel do ní žal
a bolest jsem krájel

možná že

možná že jednou přijde chvíle
kdy dojdeme za svoje cíle
kdy budem moci spočinout
na řece která sama plyne

Etudy IV

"Musíš to nechat bejt. " starší muž pronesl tato slova s vážností, s jakou se vyslovují ta největší životní moudra.
"Nemůžeš do toho pořád tak civět, život jde dál. " pokračoval téměř otcovsky a s empatií notorika, který dnes večer natankoval asi tak do půlky nádrže, pokýval uznale hlavou.

jaké to bude?

Až nastane ta chvíle,kdy už nebudeš mít síluznovu se nadechnout
a tvoje víčka ztěžknoujako obloha na začátku deště
jaké to bude.
Až nastane ta chvíle,kdy už nebudu mít síluznovu se nadechnout

Southtown

I.
Země na obzoru
nikomu nezaslíbená
bez pláží

Jižňák

Okénka skládaček
hranaté lego noci
šepot odjíždějícího autobusu
a osamělost pouliční lampy

Etudy III.

Otevřeným oknem je slyšet šum ulice a hlasy dělníků ze stavby. Bílé zimní slunce kreslí na zeď abstraktní obraz negativů žaluzií a strnulá postava sedící u počítače jen pomalu pohybuje prsty na klávesnici. Někdo venku bouchá kladivem, někdo uvnitř budovy s klapnutím prošel dveřmi.
Jako film by tato scéna určitě u diváků propadla.

Etudy II.

Jsem vlastně závodní běžec. pomyslel chlápek s rukama v kapsách a ještě chvíli se kochal tichem, které se rozhostilo v jeho fantazii po té, co ten samý mozek udělal tečku za větou. Jeho oči dál nehnutě relaxovaly pohledem na vodní hladinu řeky. Seděl totiž na lavičce, která byla obrácená zády k ulici a vysoké kamenné nábřeží mu skýtalo poměrně příjemný nadhled.

Útok rusko-arabského psa na uzeninu dnešní doby

Salám a Lajka.
Běží běží běží běží
a chňapá ho
v letu

Pribylina

Vyhasla ohniště
pod horami
o dávných poutnících
je řeka šumí

Etudy I. - Lokomotiva

Nedávno jsem jel ve vlaku a rozbila se lokomotiva. Nikdy před tím se mi nic podobného nestalo. Člověk si řekne: taková lokomotiva to přeci není nějaká dětská hračka zvláčků na elektriku, vždyť to je panečku váha ocele a taková veliká věc přeci něco vydrží. No a ona nevydrží.

Kamenina

Jáprázdný džbánjsem nádoba z kamenenic uvnitřnic vnějen stěny znavenéjáplevel k spálenía zrno na cestědružičky bez olejenedojdou k nevěstějáprázdný džbánjsemsám sebe ozvěnajánic uvnitř nic vněnádoba kamenná. Tak vodou naplň mne,a potom ochutnejtak vodou naplň mnevždyť v Káni je hostina.

Zaslíbení

Zaslíbení
- rty se nepohnuly
Ještě není
to, cos nevyslovil

Armáda básníků

Vyzbrojena dokonale
metaforou vzor 26
v maskáčích z
disharmonie

Snídaně

Za okny strom ti upustí do čaje list
na stole ubrousek, složený jako milost
a drobky tvojí duše na stole
s černě lesklou deskou -

Jako bych ještě nepochopil...

Jakobych ještě nepochopil
tu lehkou tíhu stop vedoucích
pěšinami
odnikud k cílům za obzorem

A dvojčata se poklonila do prachu...

I saw the lightning in the sky
I saw the black bird flying high
I saw the evil in the sun
but there was hundert floors to run

pacient 02-4413/55

ŽEBŘÍČEK TĚCH NEJ. 1. místo. Já 2.

na tom nezáleží

A ze všeho nejhorší je básník, kterej vyčerpal.
Ponevadž, když vyčerpáte, tak jste na dně. Což by se v jistém smyslu dalo považovat i za výhodu, protože když jste na dně, tak vám neteče do bot, ani v tom neplavete, nemáte toho nad hlavu a taky o vás nemůžou říct, že jste podvodníci.
Nicméně jste na dně.

Havrani na větrníku

Poslové kohosi
na střechách posedali
havrani s pláštěm
noci šalebným

Dva kusy

Chyba na adrese 124a23XX8
Hlášení:
Program ČLOVĚK udělal něco,
co operační systém ještě neviděl.

Mohl bych...

B.Ezinkový koláč

Na počátku stvořil Olda místo pro autory a místo pro kritiky.
Místo pro autory však bylo pusté a prázdné. ALe nad nabídkou se
vznášel Java script error.

A svět?

Nad stěnami odsouzení
vlastních pekel
stmívá se úsvit
černé díry

Kdybych mluvil...

Kdybych mluvil
jazyky andělskými,
a kdybych dar
proroctví měl,

Jen plač

JEN PLAČ
Jen plač,
slzy jsou plné soli,
jen plač,

RE: Socha v zahradě

Když tě svlíknou z těla
a nahou duši
obrousí pilníkem pocitů
bez umrtvení

S věnováním...

Užaslý vzduch, oděný dřevem do těla
užaslý vzduch, napjatý jako struny
Hle pravá píseň vzduchem zbytněla
a její pán je králem bez koruny.

Co nosím po kapsách...

ČEKÁNÍ NA ORLA
Tisíc nevyřčených otázek
tisíc němých odpovědí
okovy, které drží

Každý

Spáchal jsi největší zločin, jaký může člověk spáchat.
Zradil jsi, jak může jen člověk zradil.
Stojíš sám, na hraně propastí nekonečně věčné chvíle kdekoliv uprostřed,
obnažen na holou duši.

Historické okénko

"Vidím město veliké, jehož sláva se hvězd dotýká . "
věští v euforii kněžna Libuše,
zatímco předáka vyšehradských tesařů
odnášejí s nezdravě zelenou barvou v obličeji.

Takové malé cosi

Konsensus
Řekl jsem,
že není šedivá.
Oponent

Zpověď/...ehm.../?

Jednoaktové drama(-tické cosi)
Knihovník/Kněz: „Inu. /Synu. “
Hříšník: „Zhřešil jsem. “
Knihovník/Kněz: „Vím.

Bdící

Skrz noční stín neslyšíš vlastní dech přízraky úžlabin mráz běhá po zádech. Jak dávní proroci jsme osaměli v tmách střežíme do noci sen světa o hvězdách.
Poslední světlo bájných dní chrání jen dvojice zkřehlých dlaní dokud tep srdce nedozní s nadějí čekáš na svítání.

Ach jo.

Ukoval jsem sloku
těžkou kovadlinou
usměrněna v toku
slova náhle hynou

Deathmetalový dojem

Pod hladinou ulic
zavibrují
apokalyptické strůny
a akordy

Metro

Se zavřenýma očima
stoupám
vzhůru
na eskalátoru

Zkušenost

Pustil jsem z okna sklenici.
Padala,padala
padala
dala

Nespravedlnost světa

Když se narodí
slepý člověk,
vycvičí pro něj
psa,

Snílkové

Jsou v tajných komnatách
ukrytých vesmírů
smrtelné postele
ustlané na míru

TO

Podvečerní mračna
táhla odnikud nikam
a v záři
rudě apokalyptického slunce

Aforismy

Autorita
Autoritu mají lidé hlavně k tomu, aby řídili sami sebe.
Někteří ovšem, pokud toto nezvládají, pokouší se řídit ostatní.
Městská hromadná doprava

Má první

První kroky
jsou
kratke
a