Písmák Revoluční zpátečníci
Zmítaje se v bezmocia ve strachu z pokroku,neochotně vyšli k bojia přidali do kroku. Jako mravenci se hemží,co je potká zahyne,v údolí se ale zemží,mlha se však rozplyne. vydá nám co uchovala,ukradených věcí pár,tak ji matka vychovala,z ideálů mrzký cár.
přání
Temno až pomine, až odejde z duše,
rozkvete vlčí mák, Lekníny, louky,
až svítání zalije mé zlaté údolí,
Těším se, chci to a udělám cokoli.
Ráno
Zvonění, zamručení a šramot. Blik tam, blik a ťuk, cvak a šoupání papučí po studených kachličkách. Zabublání, káva líně otevírá oči.
Zabouchnutí dveří, šramot a ranní cigareta roztáčí Harmasan.
V pasti
Bolestí zesláblí, břemeno vlečou,bledí a vyzáblí podvody pečou,Vyhnáni z domovů bloudí bez cíle,chyceni v pasti a jehla je v žíle. Útěk se zbytečný, všude máš ji s sebou,k lásce jsi netečný, jen jehla je s tebou. Vyhnáni přáteli, v samotě, v temnotě,osamoceni stojí jako kůly v plotě. Zjizvená tvář a oči rudé,na zemi tělo se sebou škube,pěna z úst, výraz bolestný,zachrčení, konec, sladké sny.