Písmák Malování
nesnaž se, znáš se. poslouchám první tóny písničky Malování. Je to naprosto úžasná písnička .
Jako sen
Sedíme v pokoji. V dřevěné chatce za lesem, daleko od běžnýho života. Já a Dan. Světlo svíček háže naše stíny na bílou zeď s velkými kýčovitými obrazy.
Je t'aime
Jo, Paříž. Tam to je nádherný. Byla sem tam už 4x. Pokaždý naprosto úža.
Provázky vody
Prší. Provázky vody padají z nebe na chodník. Nejen z nebe. Déšť mi padá i z očí.
Dopis Tobě
Ahoj Vítku, BnJ, neděle, 22. 7. 2007píšu Ti tohle, protože se potřebuju vypsat z toho zmatku, kterej mám v hlavě. Snad si tohle přečteš až do konce.
Vzácný strom
Bylo jí smutno. Strašně smutno. Vstala, i přesto, že byla téměř hodina po půlnoci, oblékla se a šla. Šla tam, kam chodívala pokaždé, když jí bylo zle.
Prázdniny
A je to tady. Nastupuju s pocitem uspokojení a velké radosti do letadla, které mě zanedlouho odnese do Španělska, přesněji na Kanáry. Však si to zasloužím, jen jednu trojku v prváku na vysvědčení nemá jen tak někdo. Jen jestli ty dva týdny bez Richarda vydržím.
Veselý Vánoce!
Nešlo to. Prostě to neklapalo. Nemilovali jsme se. Bylo to jen ze zalíbení.
...jaké překvapení!
Když odemknu dveře a z bytu se na mě vyvalí vůně vanilky a skořice, dýchne na mě duch Vánoc poprvé. Nechápu, proč máti peče až 14 dní před Štědrým dnem. Nestihne se to cukroví ani uležet. "Čau.
...a tma!
"To snad nemyslíte vážně. " vyjekne najednou vedle nás 'souška' učitelka Lexová. Ani jsme si jí nevšimli. Je to děsná megera.
Romantika v bažině
TY JAKO HOLKA BYS NIKDY DO BAŽINY NEŠLA. - napsal mi jednou Kuba na ICQ. A já jsem odpověděla, že klidně. Už jsem ale nedodala myšlenku, že s ním třeba i na konec světa, jelikož jsme zatím jenom kamarádi.
Jenom zadržet slzy
"Ahoj" pozdravím Kubu nadšeně. Moc mu to sluší. "Čau. " broukne a dál přehazuje stanice na rádiu ve své felicii.
Recept na lásku
"Miluju tě, moc. víš to. " řeknu Kubovi. Vážně ho strašně miluju a za ty čtyři měsíce, co jsme spolu, jsem tak nejšťastnější na světě.
Co se stalo?
17. srpna:Hypnotizuju ho pohledem. Mám taky už dost připito. Je mi úplně jedno, že má holku, prostě od něho dneska dostanu pusu a hotovo.
Zpátky..
"A kdo tam bude. " ptám se Martiny cestou k ní na jakousi sešlost jejíách kámošů a přátel. Očekávám, že tam bude z návštěv 80% vyhulenců a zbytek my, nehuliči ;/ Taky se bojím, že tam bude jeden kluk. Ano, ten kluk, kterýho jsem před rokem tolik milovala.
Slíbili jsme si..
Musím za ním. Nemůže mi tohle udělat. Rozejít se se mnou po tom všem, co jsme prožili. Nee.
Před rokem...
Bodala tužkou do papíru a přemýšlela, co na něj napíše. Docházely jí nápady. nebo tedy. měla jich hodně, ale vždy, když ji něco napadlo, tak byla líná to napsat a teď už si je nepamatuje.
Cesta domů
Zvoní. Ten mučivý zvuk, který se nám, studentům střední odborné školy, zarývá do uší a oznamuje, že nezadržitelně končí nejen oblíbená hodina zeměpisu, ale i celé pondělní vyučování, dnes prošpikované testy, které tak zbožňujeme. Chlapci s vážnými mužnými výrazy a dívky se slzami na krajíčku šátečky mávají před školou oknům jednotlivých učitelů. Bez chuti k jídlu se přesouváme houfně do jídelny.
Dívka blázen
Bylo jaro. No ale i přes tento fakt v noci sněžilo a teď z okna zírám na dva centimetry sněhu, mezi kterým se tyčí lístky trávy. Jo jo, hnusná zima si nemůže dát pokoj, vskutku. Zítra jsou Velikonoce, auu.
Kdyby se něco dělo...
Považovala jsem lásku a ty kecy kolem za úplně navedený. Citáty, jak je láska něco jak kyslík a tadyty bláboly, však to znáte, my lezly jedním uchem tam a druhým ven. Přece nejcennější je zdraví, ne láska. Jo, povídali.