Písmák Nenávist
Nenávist, jen jedno slovo mezi ostatnímipřesto všichni říkají mizapomeň ho.
Nenávidím bláznyže se mohou smátnenávidím basníkyže mohou krásně lhát
Nenávidím nebeže tak krásně modré jenenávidím sebeže jsem, jaký jsem
Vždyť i láska někdy dopějeve velkou nenávisti tam kde dobře jeúrodná je půda pro závist
AŤ SNY SE JENOM NEZDAJÍ
Ty přicházíš po špičkácha já jen tiše naslouchámty šeptáš slůvka nádhernáa já uhranout se dámJsi můj osmý světa divco mé srdce okouzlilškoda, že nepřišla dřívkdy ještě kousek srdce zbylPřesto rád Ti nasloucháma otvírám Ti bránu do svých snůpřesto tak rád Tě známjsi světlem mých šedých dnůJsi úrodným deštěm pro vyprahlý krajJsi oázou v poušti, kam rád chodím pítJsi v pekle života vysněný rájJsi lesní vílou, co mohu o ní snítTak přicházej po špičkácha hlavně potajíjá budu dávat taky brátať sny se jenom nezdají.
Tygří oči
Tygří oči září tmoua hledají kořist svouvlevo, vpravo ať běžím skrýt se kamkolivty oči najdou si mne, dokud budu živZa očima temná hřívata o jaké se často sníváve větru se blíží stále blížjiž je tak jasná jako na kostele křížSvůdné tlapky tiše dopadají na tvrdou zemjdou tam kam já, kde já jsempřemýšlím jestli vůbec mám touhu uniknoutnebo bez boje na jejích drápech spočinoutČarodějka noci vyřkla do větru svá kouzlaa ty se nesou stále dál a dáljá naslouchám a jako bych se bálco její kouzlo ve mně probudí.
NEDOHONÍŠ ČAS
Chtěli jsme létat k oblakůmale slunce nám spálilo křídlauž nevěřím zázrakůma jen jedna jistota tu zbylaže den není nocže málo není mocže pozdě je na záchranný pásže nedohoníš časZa Tvý vrásky může časčas a nebo někdo z náspro slzy nevidíškdyž mysl opíjíš levnou lihovinoua možná přemýšlíščí to bylo vinouže den není nocže málo není mocže pozdě je na záchranný pásže nedohoníš časZ nebe padá kometa vstříc jisté záhuběa je to pravda odvěkádětmi se rodímea jako děti umírámetak bezmocní a bezbrannítak nečekej hladké přistánívždyť už dávno víšže den není nocže málo není mocže pozdě je na záchranný pásže nedohoníš čas.
Neplakej
Pro lásku, pro lásku neplakejkdyž zemře, nová se narodíty slzy, ty slzy marnivýk tobě se, vážně se nehodíPro ten sen, pro ten sen neplakejkdyž časem se, časem se rozplynenový sen, ten krásný nový sentvé smysly brzy již uhranePro život, pro život naříkejkdyž zemře, nový již nebudety slzy, ty slzy hořký jsoupro pány stejně i pro chudé.
Oblázky
Děti si skládají do písku oblázkya chlapci hrají si na mužea dívky na kráskyKámen po kamenivznikají rozličné obrázkya ony neřešízbytečné otázkyCo bude až jednouaž jednou vyrostouaž vítr jim oblázky rozfoukáaž travou zarostouCo je to za životza život bez láskykdyž vítr ji rozmetájako ty oblázkyA tak já kladu sido písku kamínkya ze všeho zbyly jenzbyly jen vzpomínkyJak hrál jsem si na mužea ty byla jsi za kráskukdo teď mi pomůžekdyž mužem jsem a hledám svou krásku.
Ta růže
Ta růže – krásná a krutá květinakdyž trnem ti dlaň roztínátisíce barev, vůně jedináta růže – není zas´ tak nevinnáJsi jako ta růžekrásná krutá květinakdo miluje, ten tě proklínáZa Tvou lásku platím krutou daňkdyž o tvé trny krvácí má dlaň.
Až bolest ustoupí
Ač bolest ustoupí
jizvy vždy zůstanou
a nikdy mrtví již
více již nevstanou