Písmák Ráno lm
Ráno jsem do očí tvých pohledělpospíchal jsem,bych první bylzřít to nejkrásnější z Božích dělpohled tvůj,jež lásku prozradilty hvězdy ve tvé tváři,tiše zářícíjimiž nechávám se slepě véstjak v tmách plamínkem nad svícík čemukoli,by dokázaly svéstpospíchal jsem políbiti hnedtvé něžné,sladké,milé rtyjimž hebkost může samet závidětkterým nemohou vyrovnat se snyvšak ještě blíž,chci k tobě lásko jítaž do srdce tvého,tam své místo mít.
Pro am
Chtěl jsem krásu tvou,ke květu přirovnatvšak pero zakázalo striktně mi ten rýmže ke hvězdám by lépe bylo snadvšak přes tvář tvou,jas jejich nevidímoči tvé snad k hloubce oceánůvšak na dno jejich dostanu se snázkdybych plout měl od rána až k ránuvšak ve tvých očích ,tam utopím se zassnad slunce stvořilo přenádherné květya více z chybování se svého poučilopak teprv Tebe,tvé oči,tváře,něžné retyTebe jako poslední,to nejkrásnější dílovšak verše tyto slabé jsou,to dobře víšvždyť ty krásou svou,i slunce zastíníš.