Sonet o duši a rozumu

Krajino tichá, ty divá zvonice,co bezcennou a hloupou tě věcí zvou,jsi orfeovou lyrou v mně ukrytou. Jaké je to žíti bez srdce. Slyšet tónů tisíce,ani jednu píseň. Lyriky jas stíní temno logosu,duše,ta víří prach pochybného nánosu,skálopravd hasící racio žízeň.