Písmák Jábloň
Je mi už tisíc let
Kdysi pode mnou rostly
růžové keře
Jejich květy voněly
Zmrzlá voda
Zpíval vTvých očích
zlatý déšť
A zbyla jenom freska
Vyhodila jsi srdce
Všechno
co čekámena pláni růžových lístkůblízcí svým neviditelným křídlůmv jazyce hvězd
a všechno, co bylo vždycky,je jen jednoustejně jakovšechno, co bylo jednou,je
červené propisky nezabránilyprolínání měkkého a tvrdéhoiuž v dětství
(tolikrátchtěli jsmezačít láskounež jsme senarodili
Nový člověk
Generační rozdíl
citu míň.
mládí bourajícístarésvěty
s dupotem nosorožce
Olejomalba
ve vodách ticha stojí starý muž
čas růže odnesl už
a voda věrná
voda černá
Jiná modlitba
a ani nevíš jak
a ještě včera neviděl jsi
vidíš už směšnost
vlastní touhy
Podvojné účetnictví
Ti, co tě měli rádi – kde jsou.
Nad rovy padá sníh
Cinkal jsi na náměstí
a kovově zní dnešní smích
Erotická
ze všech mýtů o svaté orbě
vybírám kvetoucí vůni
plnými dlaněmi ji seju
do zálivu Tvých nohou
Nenaplněná
Až projdeš po mostě, co bude slepý
Až leknín vodu neoddělí od křídel spadených
Až usměje se smích
Až plamen bude celý
láska je
láska je
duha ve dvou slzách
most vyhozený ke hvězdám
dřív než ho dostavěli
Houslová voda
sněží do houslívánoční třpytvykouzlíúsměv dětí
odrostlí pomněnkámuž téměř nechodíme bosíjen cosi v násdo hloubekskryté
až na dně studáneko něco ještě prosí
o krůpěj rosy .
Prosincové světlo
odevšad vyhnaní
pár přátel za obzorem
a s touhou
nenaplněnou
Pět minut před dvanáctou lásky
má drahá
dráha hvězd
stočí se
kránu
Když kvetou sochy
Sny uhnětly mi zčekání
Tvou sochu
Heboučkou jako vánoční těsto
Pohledy svlékl jsem ji
Oranžové zrcadlení
Neumíme si vážit, vím
Zazpěvem světla
bílý spleen
Za řekou déšť
Rána a večery
ráno bez Tebevůbec nenízdá se mi jenomrozednění(vykolejily hvězdya z mléčné dráhymlžná bolest kane)
večery nesetkanéjak klubka rozházenáv deštích si nosípodzimní chladdomů .
bez Tebe jsem jen polomrtvý stromkůra už opadalaaby mi do ní nikdo užnevrážel nůža do srdce mi nevpisovaljména
ztažený z listíhvězdami opuštěnýna dálkupoznám
Poločasy
Až za rozcestím, kde se rozplakala naděje
až tam, kde jsou jen bílé závěje
maličká hvězda na dlani se snesla knám
Podívej, říjen – a přece ještě září
Zlatý sníh
Jeden den na jiné planetě
STebou
Je další ráno vřadě
shvězdami ztracenými
Trvalé svítání
Proměnila´smne na slunce
Zasloužil jsem si úsměv .
Nevím
Proměnila´smne na déšť
Exulanti
Medové deště rozrazily hladinu nociPořezaní o ostří hvězdprcháme se slzami nebesDlaně si ještě vzpomenouna vůni odlitou do chlebového ňadra
ztraceného v černozemích vesmíru
Devátá barva
Na polích plných karamelu
zrcadla andělů vzplála
Odlitá do přízraku sochy
uprostřed osiřelých modří