Písmák Na molu
zabolelo mě po známé blízkosti a porozumění
po chvílích souznění, tak silných,
že se v nich zhoupne svět.
potřebuju zas tvoji oporu
just so
I 'm fighting with my weaknesses
again and again
and it always seems to be for the last time
maybe
slabá chvilka
Chtěla bych bejt zase jednou hrozně slabá. A hrozně nerozumná. Vyprosit si nějakou krásnou lež.
Když už nemůžu proniknout až do morku kostí Tvojí pravdě.
vrnění
občas mě něco hodí ven ze světa
zírám na něj zvenčí
a všechny moje strachy mi najednou připadaj malicherný
a jindy zas
vzkaz bráchovi
tátovy slzy
jedné naprosto obyčejné dubnové noci
důvody proč po večerech bdít
ještě jsou
?
je směšný
jak si člověk myslí
že už se v tom naučil chodit
v tom nejhorším bahně
pokušení
v hlavě se mi usadilo
granátové jablko
s každým paprskem víc voní
a víc láká
cinkot kolejí
nasbírej pár kamínků
ať je čím střílet
den je línej
a vlak daleko
půlčtvrteční
šustíme
pár vzdechů ze spánku
noční tramvaj nechce zůstat pozadu
chtěla bych něco říct
štěstí
přejeme si, aby bylo všechno jako dřív
druhej den žadoníme, ať už se KRUCI něco stane
cestou z práce se ptáme po smyslu
a každý hezký ráno zapomínáme, co nám večer chybělo
mitá pa' ti, mitá pa' mi
zurčivý smích vstupoval bez ostychu
jak lev do salónu
chroptící káva zasyčela na dně hrníčku
a provoněla vše na dosah
čekání na poslední odliv
Celá se halím do pláště
šila jsem ho pečlivě
z bolesti, lásky, vzpomínek a nalhávání
ještě aby nehřál
vyznání
zlatem tečkovanou tmou nesl se hlas bluesové kytary
zeptal ses: vidíš támhle ten konec.
zaklonila jsem hlavu a hledala ho. noc mě hladila po tvářích a Tvoje slova zevnitř
. zírám teď do tý černě a pořád nic nevidím
nejkrásnější ruce
Nechals mě stát v půli cesty,
beze slov jsi pustil mou ruku a odhodlaně vykročil jiným směrem.
Chtěla jsem se za Tebou rozběhnout, ale nohy mi zamrzly do tuhé hlíny. Nějak k nim nepronikl žár ze spáleniště kdesi pod hrudní kostí.
Zbylo mi jen teplo, co uvízlo v rýhách mých dlaní.