Písmák Ruka osudu
Nebylo jí ani třicet, ani dvacet. Bylo jí teprve patnáct let. Jednoho krásného slunečného dne seděla nehnutě na parapetu okna a z výšky sledovala provoz na místní slinici. Jemný vánek jí čechral pramínek vlasů a proud čerstvého vzduchu jemně hladil po tvářích.
Umělá žena
"Umělá, umělá, jako android umělá. " Smáli se jí všichni a ona s pláčem utíkala pryč, jelikož ten povyk, ten jekot a smích jí přímo bodal u srdce. Přesto ale věděla, že někde uvnitř, někde hluboko u srdce je naprosto stejná jako ostatní.
Jak se to ale stalo.
Za všechno může počasí
Poslední dobou vidím často v televizi spoustu havárií, bouraček a kolizí jak aut osobních, tak i nákladních. Dopravní prostředky není snadné na silnici v zimě, a navíc na ledu, udržet. Vždycky vidím řidiče nabouraných vozidel a reportéry, jak mluví o namrzlé silnici. Ano, přeci když je zima, je jasné, že se může na silnici objevit led a bude to klouzat.
Smrt jménem Gille
Slunce již zapadá,
temná noc se blíží,
ptačí zpěv uvadá,
lidé oči klíží.