Písmák ...
V růžových obláčcích
plameny lidskosti žhnou celým mým tělem
jsem z vysněných příběhů,
nádor
Čas
Strach slov skrýt do řádek bezedných
Tam kde chtějí spát
pár dojemných snů ztrácí se hrou
kde jiní čekají pád
Pro tebe
Ten způsob jakým se na mě díváš,
jak mě hladíš, líbáš, miluješ,
tím tě hladím, líbám, miluji já
Má láska je odrazem té tvojí
Malichernost
Bez očekávání návratů
bez víry v lepší svět, světlejší zítřky
se odevzdávám zadními dvířky,
kde sama dokonalost
Oči
Jak proud řeky sršící zpod listoví stromů
jak touhy lidí, hlasy měst a tváře domů
jak komůrky zlatým klíčem uzamčené
jak panny sněhem bílé, létem nedotčené
Stáří
Hrubé ruce,
kůry stromů popraskané
To je život, to je smrt
a s tupostí bytí se hroutíme do stáří
Trám
Věřit citům, lžím cností
Věřit ústům, co se postí
Věřit slibům v nouzi
lidem co popouzí