Moc práce

Napsala bych něco silného, srdcervoucího, něco, co by zavánělo promyšleností. Je to moc práce. Je to moc práce, nojo chlapi jen po kafi a jako kafemlejnek dokola a prázdně kroutím pravdu o tom, že když se setmí a padá rosa, chci to za každou cenu, a kdo mi to neudělá, kdo mi odpárává moje mladá léta a nepopsaná je trousí po zemi, kdo mě nutí čekat, ten ať si popojde kjinému domu. Kdo se přibližuje falešně a bez zájmu mě líbá na ústa.

21. 05. 2010
1
1
626
Miniatury prozaické

V umývárně

Jen poezie. Prudce zazářily do rána oči (jako se blýská okno, když svítí a mrzne, jako když se ztoho okna náhle valí chlad, jako když se proměníš vhusí kůži), zasyčelo to, chvíli ticho a pak křik, klid a pak zas takové řvaní nedůstojné. Ach, ruka se jí bolestně zkroutila. Víla rudě přikázala.

21. 05. 2010
0
1
630
Miniatury prozaické

Tolik mě vše baví!

Běžela jsem na autobus. Na náledí mi ujížděly nohy, riskovala jsem. (Hoho, ty jsi ale uličnice – pouličnice. ) Řidič byl okouzlující – mužsky řeznicky přitažlivý.

21. 05. 2010
2
3
690
Miniatury prozaické
Nahoru