Kelek (prozatimní název)

Ranní mlha se stále vznášela nad planinou zelené trávy jako vystřižené zidylického obrázku. Mírný, teplý vánek rozhrnoval trávu jako vlnící se moře a pohled na slunce vycházející vzáplavě nadýchaných purpurových mraků vyrážel dech. Jak sluneční paprsky postupovaly dál a dál, náhle se oslnivě odrazily od pozvednutého meče, jež svíral vruce rytíř vnádherné, zdobené, zlatorudé zbroji. Stál na malém pahorku, který se tyčil zmoře zeleně.