Písmák Snad jen
Snad nad touhle zemí
jen plují černé mraky,
snad mi jen vždy před nosem
ujíždějí vlaky.
Nedělní
Tak zase při neděli doplácím
svůj dluh kofeinu
za uplynulý týden,
a v zimní letargii
Pár cliché o lá*ce
Láska je špinavá děvka,
co po nocích zlitá
koketuje s vandráky,
zvrací do kanálů,
nepojmenovaná
Mlčky hledím na svět za oknem
a přeju čest všem poraženým,
nikdy jsem nebyl tvým snem,
byl jsem tvým probuzením.
Fantazie
Obléct tě tak v lehký šat,
kousek látky utkané z duhy,
zahalit tvé hebké tělo,
ten svět pro dobrodruhy,
Moje umění
Jsem písní bez rytmu a melodie,
jsem jazykem uprostřed změti slov,
jsem černou tuší, co se nepropije,
jsem zahořklým sabotérem vlastních strof.
Znám tě
Z nejhlubších pocitů báseň Ti složím,
do Tvých snů se pak nad ránem vnořím,
potichu zašeptám ta dvě známá slova,
něžně mě odmítneš zas a znova.
Óda na sladký dřevo
Ó kytaro, jejíž struny se mocně chvějí,
z níž linou se líbezné tóny,
při kterých mnohá srdce pookřejí,
a melodie přitahuje slony.
Obrazy
Na stěnách
rámečky od perokreseb,
nebudem povídat o vinách.
Stříbrně kanou krůpěje času,
Parta Hic
Na vysokém kopečku,
stojí banda blbečků,
IQ mimo křivku grafu,
vyměním je za žirafu,
Večerní melancholická
Z oblaků snesu ti nebeskou pěnu,
prsten vyrobím z černi mezi hvězdami,
ze záře slunce ti ušiju boty,
které pak ozdobím dešťovými perlami,