Písmák Náš Pitomý Institut
Náš Pitomý Institut už nabírá tvar. Pozvolna mění se,ztrácí se píle,zbyvá jen prázdnota, zmar.
Vznešené cíle se zaklejí ve větě,že jedni těší sea jiní prý majínejlepší práci - na světě.
V pondělí sledují, vnímají, hltají rozumu dar.
Biologické hodiny a drak
tik tak, tik tak. vše je jinak,tik tak, tik tak. ujel ti vlak. tik tak, tik tak.
Matýsek a drak
Já jsem malý Matýsek,a bylo to tak:
když jsem přišel písek,z křoví vylez drak.
Chtěl mi ukrást notýsek,ale já měl prak,
Než zdrhnul do křovisek,zhrošil se mu zrak.
Peníze
Dlouhou dobu ve schíze,
vydělával peníze.
Čas však nešlo koupit,
a tak začal loupit.
Šeptej, svaž, nařež a miluj
Každý už tuší,
že výprask Ti sluší.
Srdce Ti buší,
prozraď mi hned, co ukrýváš v duši.
Nahé věty
Postavil jsem ze slov most,
není na něm místa dost. Věty po něm chodí v dešti,
chodí nahé na rozcestí.
Mačkají se, strkají,
Bramborák a drak
Já jsem velký, silný drak
a ty jen malý bramborák,
Buď tě hodím na sporák,
nebo bude táborák.
Obraz měst
Chci se stát malířem měst,
nočními světly nechat se nést,
zapadlým místům prokázat čest.
Ponořit štětce do prachu cest,
Infekce a erekce
Přepadla mě touha noci,
i přes hrozbu pandemie,
beze strachu o nemoci
risknout cizí bakterie.
Zrada
Ráno, ještě než má přijít,
v drdol kaštanové vlasy.
Šperky rychle musím najít
a černí prodloužít své řasy.
Lev
Jen jedna hvězda v modrém nebi,mé srdce vždycky rozzáří. Pouta má však zdobí hřebya vzlétnout k ní se nedaří.
Já nevzdal jsem se,své tlapy rozedral jsem do masa. Letěl k ní a radoval sejak její srdce zajásá.
Víla
Letí víla, sama po tmě,lehce pluje po louce. Chytil ji a že prý zkrotne,přivázali za ruce. Když jí vláčí černou nocí,opouští ji naděje. Svázaná a v cizí moci,je majetkem zloděje.
Deprese
Ze tmy chlípně směje se,nadržená deprese. Z huby už jí tečou sliny,moc se těší na tvý splíny. Jak ji pustíš ke slovu,zprzní tvojí osobu. Do úzkych tě zavedea pěkně tě tam vojede.
Ples
V temném světle na plese,ruku v ruce s vdanou paní,nevěrný muž nese sea smilstvo plíží se hned za ním. Každý, kdo oči má tak vidí,že úsměv faleš neskryje,i prkna v podlaze se stydí,stopu hanby jen tak nesmyje.
Prásk; sál zatají svůj dech,a stíny kácejí se najednou. Ostudný zní sálem vzdech,když na parket - dosednou.
Nesser hada
Já jssem ssice jenom had,
ale když mě budeš sssrát,
můžu zssss toho dosssstat hlad,
a přessssstat ssssse ovládat.