Písmák XI.
Šedivý zákal v páteřích neohebné mlhy mává na malá děvčátka v polovině dospělosti
V bázlivé lidskosti přísedících oprašuje strach chorobami konce vzniku
Zhmotněné, podivínem z ušitých rolniček, stoly se smějí a levitují
Vychrtlé myšlenky jsou nalezeny mrtvé, zatrpklost na krysách se jim vyklá
X.
Jak natážené nohy, působí dálka lampionů zamračených metliček
přes rokle jak hnízdo trumpeta z orchestru naráz vypadla
zády k tomu průvodu Šalamounův král se rozezní
někdo vypálí prakem a jazz se Golgotou neslyší
IX.
Cibulový rytíř ponechával své převleky na hřebci hor
rozpojené kruhy mu zouvali stříbřín v období jara
středověk, mísil se v patách za masivem klepetnatých skříní
tíseň létolavých lét nevděčna přišla
VIII.
Střepy lvů klimbají nad nerozvážností vážných pánů
a jak blbě si utaženou kravatu potulují
pyramidy stékají na košile v zastrčeném smokingu
sousoší dvojic leteckých katastrof tryskají ze zeminy plodnosti
VII.
Vytesané monology mávají uvězněným hercům
divadelní smutek poblouzněn křivdou radosti oponu do krve kabaretní odměnuje
saturace Benátských davů v hledišti, oddávajících se morfinové lásce. jaká hra
rozpádající těch co drží v kozlích podobách masky špatně načtrnuté smrti
VI.
Ptáci s upilovanýma křídama
na hlavy již jim nezbývá čas
bělmo vlasců zarytých v pustině
z prachu umírají elementy ohně
V.
Vlasy jak hispánka, rozmarýn se třýští na déšť
Appolón se plete na jazyku každé kapky
podvádějí za osvobozující touhu dopadnout
Sagrada Familia čeká na posla v Kristově duši
IV.
Ďáble můj, jenž jsi v prostoru mezi opojením a skutečnou mocí
svrhni korunu svou a své jméno do propasti zatrať
přijď do domu prosebniků a nech dusat hlínou království tvé
bůd vůle tvá zacházet s lazary tak jako nemoc za lazara zbytky života píše
II.
Cesto, zaťatými dlaněmi obracím krajinu i srdce
obyčejné slunce a tichoplodné keře znějí tak sladce
potící mé ruce bolestí kanou
kde jsou lidé, když se hraje na schovávanou
III.
Vánoční strom, zmrzlý steskem ztrouchnivělého města
mezi střešními taškami poslouchá koledy a ti malincí jsou do běla
Je moc velký na to aby si hrál, aby plakal. místo toho tam jak voják salutoval
nemocné by navštěvoval, pod okny Velkých lidí se podivoval, proč že to žijí.
I.
v malé placatce bez obsahu
rozlila se šlechetná náplň
náplast se strhla z pocitu
že jsi něco spletla, že jsi malá a nestrádáš daň