Písmák Sbohem Magore
Svět undergroundu pláče,
tupci zůstanou tupými nadále,
já miloval jsem Vaše básně i
Vás, Magore.
Pro Ivetu
Pár řádků
pěkně po pořádku,
už nechce se mi psát,
musím zase spát.
Jarní smutek
Bůh nad námi má milá
nedopustí, aby ses trápila.
Dálka veliká, bolest vsrdci Tvém,
jaro vpřírodě rozkvétá
Vzpomínání
Žvýkačky na stole
zůstali mi po Tobě
a prázdná karimatka.
Ticho přes smutek už ani neslyším,
Noční blouznění
nic, jen jemný vánek,
co profukuje pod čepicí,
provází můj spánek.
lehce zvedá listy na lednici,
Cítím
Slyším Tě v tónech muziky,
píši o Tobě ve verších lyriky a
když zavřu oči,
cítím to zvláštní kmitání duše.
Svíce
Svíce svítí plamenem žhavým,
je noc a já opilý pravím,
zhasni tu svíci.
Ego mé upadající, svíce svítící a
Ach
Ach, jak já nesnáším lidi.
Pořád jen samé kdyby a sliby.
Ach, jak nesnáším tupé stádo ovcí,
snad i ti sobci vypadají líp.