Písmák Nejlepší roky
Hodně z nás zažilo ta neuvěřitelně nudná odpoledne na internátech. Tehdy se člověk věnoval vážně divným činnostem, jen aby zabil trochu času. Já se spolubydlící pokud jsme nejezdily tramvají na konečnou a zpátky, jsme sledovaly Petru - také spolubydlící, kam a hlavně s kým jezdí ven- samozřejmě do té doby než to zjistila. Často jsme sedávaly v parku na lavičce a probíraly život.
Vrátím se pro Tebe
Zatraceně, konečně doma z práce. Nikdo si snad ani neumí představit, jak může zaměstnání v bance nudit. No a ten plat. Radši nemluvit, i když na svojí životní úroveň si vážně stěžovat nemůžu, můj David mě moc rozmazluje.
Večer....
Jednou jsme já a můj přítel trávili zimní večer v naší oblíbené kavárně. Ano, hrnek horké čokolády a jeho oči stejné barvy, mě uzamykaly do světa, který jsem nechtěla za žádnou cenu opustit. Rudé plameny svíček , kreslily po zdi odrazy našich duší propojené se stíny dvou postav. Vypadaly jako když se anděl sklání k někomu, kdo ho prosí o pomoc.