Písmák DOMIN!K
Můj příběh začíná v čase, kdy jsem oslavil patnácté narozeniny. Byl jsem sakramentsky velký pohodář. Všechno mi přišlo úžasné. Ako každému puberťákovi, co vidí jen líc mince.
Tenkrát když šlo všechno do prdele (1. díl- Smaragd pro Pepíčka)
Právě sedím ve svojí ordinaci snohama na stole a polovičně spím. Ano, jsem doktorka, ale u mě se poslední dobou dveře netrhnou. To víte devětadvacetiletá dětská psycholožka málokoho zajímá. Teď si asi myslíte, že jsem úplnej cvok, ale poslední dobou to není tak zlé.
Kapitola první- Zocelena ledem
No, já jsem tomu co se mi stalo nemohla taky věřit. Když jsem zjistila ,že moje ségra vystřídala za uplynulý školní rok nespočet krásný týpků a machrů znaší třídy. Byla jsem ztoho trochu vedle a taky mě to trochu mrzelo, protože mě se ani na úkol nezeptá zmatiky nezeptá dokonce ani ten šprt Bohdan. Samozřejmě pro třídní je to Bohdánek a zlatíčko…
Vlastně se asi ptáte kdo vlastně jsem….
Kapitola druhá- Kruci Bayern!!
Teď vám začnu vyprávět o mém běžném pondělku….
Je pět hodin ráno a já sem se už jsem se jen tak převalovala ze strany na stranu.
Najednou se ozvala docela slušná rána. Právě jsem se ocitla na podlaze svého pokoje.
Kapitola třetí- Proč???
Můžu vám jen říct, že jsem si to od našich pěkně slízla…
Sandra prostě taková rozmazlená, ale je taková, já to tak beru.
Teď vám budu vyprávět o nemožným, tak se pěkně usaďte a poslouchejte.
Je sobota sedmého listopadu a celá naše rodina Marečkova si vyrazila na procházku kousek za město…
Kapitola čtvrtá- Přísně tajné spiknutí
Tak co ještě tě to čtení mýho deníku neomrzelo. Tak poslouchej:
Ráno mě probudily sluneční paprsky, tyčící se nad velkou jadernou elektrárnou.
Je mi to dost divný, protože jsem seděla, teda vtuhle chvíli jsem spíš ležela vSandřiným klíně… A jela vautě, teda tomu včem jsme jeli sauto říkat ne dá. Ještě aby toho nebylo málo naše jsem nikde nezpozorovala.
Kapitola pátá- Zlatej slon
Anděla bez mluvení vstala a připadalo mi, že jí stékala slza soka. Odešla ke dveřím a utíkala do nějakého pokoje kde skočila do postele a plakala.
Bylo mi jí strašně líto.
,, No tak já radši půjdu, protože tvoje ségra je strašně hezká když brečí.
Mimoměsíčňan Vláďa Remků
Raketa už konečnečně dosedla na pevný Měsíc.
Mladý a nezkušený Vladimír Remků bleskurychle vyběhl z těsné rakety a protáhl se:
,, Jeřžiši. Konečně čerství vzduch. No, jo ten mi leze až pod skafandr,,,´´
Náhle se před protahujícím Vláďou objevuje nějaké podivné monstrum: