Potichu

Sedím na posteli a nehýbám se, pouze se mechanicky kývám dopředu a dozadu. Kolena mám přitisknutá na prsou tak, až to trochu bolí a pažemi objímám skrčené nohy. Po tváři se mi rozlévá šílený úsměv, který si ale jenom sotva uvědomuji; zpívám si nějakou tichou melodii, spíše melancholickou, melodii, kterou jsem pravděpodobně nikdy předtím neslyšela.
Vpokoji bylo slyšet monotónní zvuk deště, pršelo již několik dní.

18. 07. 2011
1
1
156
Miniatury prozaické
Nahoru