Písmák ty
p { margin-bottom: 0. 25cm; line-height: 120%; }
Ranní čaj s mlhou v očích zastřených,
na desce stolu, která má sílu nejen borovice
z které byla ztlučená.
včely s vagínou
Letěly včely. Íll
Míchal si vejce na pánvičce, prošoupané dno, seed oil.
Tradičně se svou pochvou vycházela po ránu na schody a utírala si pláč ze skrání.
Mrdka lítala až přes zábradlí, když to zahlédl.
láf
Ta mrcha z osmého mě zase nechala klíče ve vchodových dveřích.
Jednou jsem ji přistihl, jak mě pozoruje světlíkem na chodbě v mezipatře. Lomcuju dveřma, trojku v žíle
a ona se pochichtává, Zítra na ní počkam za popelnicema.
Vztekle přirážel, psice házela hlavou a on ji rukama držel vyhrnutou sukni až přes lokty, aby ho nemohla bít.
Lákáš mě k svým tajemnům.
Závěs místo dveří, sem tam přejede světlo auta po zdi a přeběhne do kouta přes místnost po stropě.
Z druhé místnosti přes chodbičku je slyšet televizi.
Není rozumnět slovům, jen mluva, hudba a výstřely detektiva padoucha.
Usínám a v hlavě se mnou ulehá myšlenka na tvá tajemna.
kočičí romance
Na pavlači se válely dvě vypelichané kočky,
smrděly i přes dveře jeho bytu.
Nebo to nebyly ony. Tak jak tak měl v pokoji, tedy bytě, smrad po chcankách. Asi i to umyvadlo bez odtoku trochu smrdělo.
už nikdy
Sama na hranici do Polska,
vítr ti odhrnuje vlasy z čela.
Včera ještě před cestou na tu horu jsi se tulila právě ke mně.
Dnes už s ničím takovým nepočítám.
Vysvobození
Jako bych dostal odpustek od kněze,
jako bych nikdy nic neprovedl,
jako bych byl dítětem,
jako bych nebyl.
text
Teoreticky vzato se vůbec nenarodila.
Ivanovna byla v naději.
Chodila jako mátoha od dveří ke dveřím celou dědinou.
Snad za to mohla vodka nebo ta horečka, co se ji tou vodkou snažila vyhnat, kdo ví.
tajemství
V rohu místnosti pod cípkem tapety vykukoval roh dopisnice.
Bydlí tady už několik let a teprve teď, 14. října, si toho všimla.
Rozhodovala se mezi květinovým vzorem a vlnkami na nových tapetách, které jakási Betty80 vyráběla a následně prodávala na fler.
Černý korzár
Obsadit tu tvou loď.
Na moři společně se budeme houpat a ve vlnách se bít o lepší místo v uličce.
Chci tvé podpalubí zaplnit svým rumem a radovat se z opilosti a zvuků Sirén, které na mě chrlíš z hlásného koše.
Pojď se mnou plout nebem i nocí a přistávat jen pro manu.
zase bych rád
Vlezli jsme do kostela, co za vsí visí na hraně rokle/lomu a louky s přemrzlou vojtěškou.
Otvírá na nás s každým přicházejícím šerem svou tlamu.
Dveře jako když Pomahač vymění část líček a natáhne tváře k očím, škleb z Codex Gigas.
Obdivujeme nahaté prcínky a povadlé pyje sošek schovaných v šupleti stolu zbylém v sakrystii.
Na posilněnou
Mrduchtivá běsnící čuba, to je definice tvojí nové sousedky, Pepiku.
Ale ne, mě příjde normální, jen se trochu natřásá.
Hovno, třese se na tvýho lofase, vole.
Snad, uvidíme.
.
Srst a hlava stoná nejrychleji,
mraky stojí, země pluje.
Bídné srdce, v rukou láhev rumu,
okem ryby pozoruji svět.
Garáž/Páka
Podíval se na ní a myslel, že jí nelze odolat.
-Kazit si dojem, to už mám za sebou- myslel si Tony
Samosebou se pletl, ale to už měli dvě děti a život tak napůl v prdeli.
-Co s tím sklem, co dělí nás. - říkala si, prý Jasná páka.
Kam s tím hovnem?
Trpěl vnitřním tlakem, střeva tak tak před výkonem moci.
Držely to trenky, bylo to v zatáčce.
Bláto na hřišti.
Prostě nutně potřeboval srát.
sysifos a jeho facha
terpentýnem smrděla jeho košile až za růžekčistil rámy oken od staré barvy a sem tam si přičichl k víčku nebo rovnou k hrdlu aby mu to odsejpalo ruce se mu občas potom pletly pod špachtli nebo do cesty dlátku kterým seškraboval obzvlášť držící ostrůvky barvy bretaňská modř se jí moderně říká je to ta vybledlá modrá skoro bílá a jak šla práce měl ruce samou jizvu a sem tam mu do ni káplo ředidlo nebo toluen a tak byl pernamentě sjetej a ani mu nevadilo že z rámů lítají třísky místo barvy která už tam beztak nebyla
X.pokus
Tiše se sklání věčnost nad mou duší,stejně jako pregnatní hlavice ječmene na poli se uklání a opile kývou ve větru.
Trhám si vzteky peřinu dlouhými drápy a babička mi vypráví pohádku o sedmero krkavcích, na lustru se převrací kaligrafie, žluté světlo v místnosti, odstín vyšisovaného plastu, kdysi žlutého stínidla.
Zahraješ si se mnou dámu, babi. Chci hrát, prší, usínám a zase se vzbouzím o dvacetpětlet později spocený a rozdrcený zimnicí.
Rudé hadry
Sezóna jahod skončila před týdnem u tebe v posteli.
. má milá.
v 6.patře
za okny skoro tma,
tabulky oken nesedí v rozpraskaném kytu, vržou průvanem
na stole ve váze voda se zaprášenou hladinou,
stará růže sklání uschlé okvětí nad skleněný okraj,skoro jako vrby u břehu tůní v lesích na Šumavě, pod nimi umakart sem tam opálený od cigaret.
každoroční výstup
Emil se rozdýchával před výstupem na Říp
Dole v hospodě v Rovném na návsi
Ta skoro rovina a potom ostrý stoupák si vyžadují alespoň tři rumy šest piv a deci červeného na krvinky
Roztáhnout sklípky jednou nebo dvěma marskami a hurá vzhůru
cesta k rumu
myšince v botách, zase to musí vyklepat, do umyvadla.
spláchnout je spolu s olejem, zahnusené stěny lavoru.
škrampy rozjeté do stran, plave v nich jako ty v sousedce.
po schodech, když se plouží dolů, přidržujíc se zábradlí plného třísek, mu ty křusky sjíždějí z pat a občas se musí o schod vrátit a nazout si je.
na návsi
Chaluhy a chlupy se jí proplétaly v chomáče,
to když vylézala z žabince na návsi - hasičská nádrž.
Hlavou se málem dotkla kolen, vlasy až na zem, přilepily se k těm chomáčům chlupů a chaluh.
Teď už to byl prales.
láska na divoko
vždy jsem v bezpečí.
s tajným klíčkem od tvých trenýrek.
mám ho přivázaný na tkaničce.
pověšený na krku ho nosím sebou.
Randevauz
Sebenegr . to se jim tenkrát povedlo, jak tam opřenej o zeď stál a kouřil, vlasy mu padaly na ramena (kaštanový) a déšť (jak jinak) mu po nich tekl za límec na záda, až dolů mezi půlky. Jak měl ty vlasy mastný, tak nebraly tu vodu. Dokouřil, nenápadně spustil ruku podél těla a típnul vaťana za záda o novou fasádu s tagem MRNICK od nějakýho smrada v kšiltovce, tak týden starým.
trhovec
Mám jen trochu času,
takže ve zkratce:
Podupával nohou do rytmu Deusů
opíral se loktem o pult vedle hnědovlásky :-)
život jedné rusovlásky
Bylo jí 34 a měřila 167cm,
malá kurvička s kudrnatýma zrzavýma vlasama.
Chodila často, často, do baru U rozlité konve a tady nabízela svoje křehké tělo.
Tělo plné malých pih, které, sotva znatelné, se promýchávali s velkýma jizvama.
oheň v srdci
Oheň spaluje v kamnech úplně všechno,
naposledy jsem tam hodil tvojí fotku.
Pokroucený kus chemikálie.
Naše chemky byly vždy ohnivé.
je do mě blázen II.
Mraky a voda.
Tvá duše je na mraky,
orvaná jako borůvky.
Tiše se proklínám,
subka jako hovado a prý láska
Mrdal jako pes psici na chodníku,
utočil svým tuhým pyjem na její staženou vaginu.
Klobouk dolů před jeho přírazy, Rocco by se divil co lze.
Šlehačka jí kapala z koz na břicho a do klína, prý "devět a půl týdne", tomu se smál, když čuráka máčel do sklenice s medem.
Zdeněk
Čepice se houpala na věšáku,
je to zrovna pár okamihů co ji tam Zdeněk pověsil.
Přišel se podívat na rodiče,
jak se jim daří v jejich starém domečku na konci ulice na malém městě.
frustrovaný montér
Montér zahodil svou brašnu vztekle do kouta místnosti.
Zase prasklo to těsnění a nešlo mu utáhnout kohout, protože si zapomněl hasák doma.
Manželka mu dala svačinu hodnou leda psa.
Výplatu mu ponížili o škodu, která vznikla vlivem toho prasklého těsnění.
od až na kraj světa
Tradá do Prčic co.
budu se s Cassidym potkávat i tady.
Welzl Eskymo, nanuky pomatený, na cestě, kamčatka, čukotka, aljaška, panamerickou dálnicí, route 66,
karakoram highway,
Markvartová
Křičí na mě zpoza rohu, Markvartová, baba porculánová.
Dal bych jí do zubů, amalgámová princezna.
Jenže už jsem zase druhej, má to jako noty na buben.
Jako Nohavica miluje svou Markétu, tajně si pokukuju po týhle M.
vinobraní na Sovici
trnka malina a bodlák
zlámané ostny růží vlčí mák
slunce v uschlých lístečcích vinné révy
modrá stuha řeky Labe
moment těsně po východu slunce někde v bretani? nebo kodani?
žluté květy rozsypané po nočním stolku
cípy prostěradla tancují na zemi v prachu který levituje v paprscích slunce
procházejících skrze pootevřené okenice stlučené z deset centimetrů širokých prkýnek
na sofa pohozené kalhotky s kytičkama ve starorůžovém zbarvení až na ten krvavý flek
přede mnou se neschová
v obchodě u pokladen vidím denně
přicházející tváře zbičovány stesky a nepřízní osudu
marně mrkající po štestí
honí se za muškou
Fredy v TV
Strnule čuměl, čuně,
nohy natažené před sebou na koberci plném propálených otvůrků,
proužkované trenýrky a tílko,
v televizi běžel třetí díl,
hlavolam
slzy si otřela rukávem
to nic
to přejde
mumlala něco málo do vlasů které jí padaly přes oči
bitva s vodou
krev v obrazu u zdi
napůl vytržené plátno
rozbouřené moře převracející plachetnici
bojující mořeplavci trosečníci
snová
jazykem slízala poslední zbytečky jogurtu z víčka
seděla nohy pod bradou na pohovce v garsonieře v suterénu činžáku na malém městě
opírala se o zeď snad Anne Parillaud na plakátu nebo kdo
koukala na tebe přes kelímek se kterým si ještě pohrávala
odpoledne v jejím činžáku
jak ji tak držel pod sebou
přemýšlel jestli už nakrmil kočky vzadu ve dvoře
opakující se pohyby jako by jí uspávaly
za oknem proletělo hejno holubů, začínalo pofukovat
rozhodnutí
tma je tu až za roh
zakopl o plechovku s vodou pro psa
s rukou plazící se po oprejskaný zdi se došoural k pelechu
pod lesklou, klouzavou a studenou, prošitou dekou funí starý svraštělý tělo jeho družky
zbytečná touha
Všechny skuliny v pokoji jsem uzavřel, vzduch, světlo ani zvuk nesmí ven ani dovnitř,
jsi zatím dost klidná,
v prostředku pokoje ležíš - zatím oblečená - přivázána k desce stolu, klínem k zemi
rostoucí flíček na tvých spoďárech naznačuje, že tušíš co bude,
prvotina
zdráhám se vysvětlit jí cestu
nešťastnice
nebudu přeci jako jehovista.
rozhodl jsem se ji nechat, stane se mou vlastní Viktorkou u splavu