Mladistvý důchodce podruhé

Mohl jsem toho už tolik napsat. Mohl jsem napsat sedmdesát pět filosofických svazků, padesát čtyři učebnic, čtyři tisíce básní a osm set pamětí vymyšlených lidí. Mohl jsem už pomociosmdesáti osmi babičkám přes přechod a sto patnácti bezdomovcům jsem mohl hodit drobné. Ale to bych to nebyl já, to bych to nebyl já, který trávím hodiny denně svíjením se v rozích různýchpokojů a hledáním záchytných bodů na každé stěně, která se mi připlete před oči.

24. 11. 2012
16
21
2732
Povídky

Mladistvý důchodce

Jsem mladistvý senior. Říkám tomu tak. Jsem zpruzen ze změn, irituje mě náhlý i dlouhodobý kravál. Ve svých sedmnácti letech pohlížím negativně najedince své generace, posedávající po okolí mého bytu, jako na 'mladý ochlasty, co nemaj' do čeho dloubnout.

22. 10. 2012
9
11
1136
Povídky

Pravoslav a Hortenzie

"Je to všechno na pyču," řekla Hortenzie.
Přísahala bych, že to vyslovila s ypsilónem, tak, jak jsou v tom jejím rodném kraji, co je celý na pyču, zvyklí.
"Už jsi byla pravila," řku distinguovaně, tak jak mě to naučila nebožka babička v té překrásné době, kdy ještě čile (a taky tak distinguovaně) běhala popolích a kradla krmnou kapustu. Často při tom říkávala, že je ta krmná pekelně kulinářsky nevkusná (nedala se žrát), ale že prý je v tom ta fibróza, jež jepro lidský organismus nepostradatelná.

09. 10. 2012
6
7
813
Povídky

Nádražní psychóza

Do Pardubic.
Přes Prahu.
Víc než tři hodiny cesty.
Jede to každý dvě hodiny, protože tady krucinál nežijou lidi.

08. 10. 2012
6
14
1336
Povídky

Uspat kopii cizího člověka

Zní mi v hlavě úryvky nějakýho Toma Waitse, brutálně patetický vzpomínky a Karlosovo alterego, co se jen tak z vlastní přirozenosti nasádlilo do kouta mý hlavy. Doufám, že je mu tam dobře. Místa tam má dost, tak akorát na ty strašně dlouhý nohy. Kdyby si je oholil a předělal se na ženskou, byl by dobrá modelka.

10. 02. 2012
10
10
1442
Povídky

Poslední soud

Dnešek je opravdu nesnesitelně dlouhý.
Znám chvíle, kdy se i pouhé vteřiny dokážou jakoby táhnout jako žvýkačka. Kdy vteřina trvá hodinu a hodina rok. Ve škole může být zábavná hodina za minutu pryč a nudná může trvat měsíc.

28. 12. 2021
7
7
285
Povídky

Pijavice ve skříni

Když si na ni po dlouhé době vzpomněl, zase ho to znějakého divného důvodu nenechalo chladným. Rozehřály se mu závity a rozehřál se mu hrudník. Ten teplý a tíživý pocit na bránici, jako když si kdysi ve škole zapomněl úkoly. Neměl na koho hrát, že se nic neděje, tak se nechal unášet tím nechladným proudem, aniž by se zajímal o důvody.

12. 06. 2017
3
1
537
Miniatury prozaické

Bylo mi blbě...

Ahoj.
Chtěla jsem Ti jen říct, proč jsem včera nedorazila.
Už jsem se chystala a normálně jsem byla na cestě, sdalšíma chudýma lidma vautobuse. Všichni jsme úplně normálně seděli a jeli, normálně jsme dýchali a čuměli zokna, abychom nemuseli čumět na sebe a tvářit se, že se něco děje, nebo že se nic neděje.

15. 05. 2017
6
8
512
Povídky

Středa

Vzbudil se se strašně opuchlýma očima.
Středa je den jako každej jinej.
Kolikátýho je dneska.
Dneska je nultýho.

23. 03. 2017
7
11
638
Miniatury prozaické

Rovně. Asi.

Co když nikdy nedostaneš, co chceš.
Rifkele šla do sebe.
Rifkele přestala pít a přestala kouřit a začala chodit každý den poctivě do školy.
Rifkele si už pořídila všechny učebnice a poctivě se učí.

11. 12. 2012
7
11
1031
Miniatury prozaické

Vzpomínka na ženu, ex-přítel, jeho kamarád, jeho manželka. Na konci Staňkovy ulice v Pardubicích.

Z nějakého důvodu jsem si na ni zase vzpomněl. Pro sebe jsem ji překřtil na Gabrielu. Její pravé jméno bylo moc tvrdé a netvárné. S tím vážným, zasněným, polomrtvým výrazem, na konci naší známosti, to byla Gabriela, zatímco ve svojí roztomile veselé náladě se změnila na Gábi nebo i na Gábinku, to když byla přímo se mnou a dívala se mi do očí a dotýkala se mě a potřebovala mě.

18. 11. 2012
2
2
987
Povídky

Zeleně nakřivo

Osude, shoř.
Shoř nejlevnějším plamenem, co najdeš v trafice, ten ti jedinej sedne.
Ty mi za to můžeš. Skoč ze střechy Empire Statu, nezapomeň si zapomenout padák, přetáhni si spodní ret přes hlavu a polkni.

22. 10. 2012
5
2
710
Miniatury prozaické

Kafe

Nalívám se kafem.
I když už je večer.
Obvykle to nedělám - nemůžu pak spát.
Teď to dělám schválně; zítra mám totiž významnej koncert.

09. 06. 2012
5
9
1001
Volné verše

Šňůra na cracku

Pán s taškama.
Hroutí se.
Vrtulník dělá kravál.
Neslyším řvát Mansona.

29. 03. 2012
8
10
1041
Volné verše

Pravák

Naučím se psát.
Úplně od začátku.
Od písmena A, co hocpouúplně všude.
Protože je první.

24. 03. 2012
12
10
889
Volné verše

Pít či nepít

Nic se tu nestalo. Co by se tu tak asi mělo stát. Venku je ticho a nějaký počasí. Koho zajímá jaký.

02. 10. 2011
4
8
1212
Povídky

Barbie girl

Krásná a nevinná,
vysoká blondýna,
štíhlá až hubená
s nohama dlouhýma;

01. 10. 2011
7
13
1401
Jen tak pro radost
Nahoru