Písmák Tenkrát poprvé
Jako většina mých vrstevnic jsem vyrůstala na explicitních dívčích románech od Lenky Lanczové, „bravíčku“ a rádoby lechtivých komediích s Vojtou Kotkem. Jelikož sex byl u nás tak jako v mnoha jiných rodinách tabu číslo jedna, byla mi tato trashová literatura, „publicistika“ i kinematografie jediným zdrojem osvěty. Z toho důvodu (a za velkého přispění mé mladistvé dívčí naivity) jsem si o sexu, a především pak o tom mýtem opředeném „poprvé“, vytvořila dosti zidealizovaný obraz.
V mých představách se můj první sex odehrával v tajemném přítmí, možná i s nějakou tou svíčkou, samotný akt byl zahalen do zvláštní, elektrizující, sváteční atmosféry.
Setkání na místě (zlo)činu
Areálem Osvětimi se procházíme už asi tak dvě hodiny. Jsou to dvě hodiny plné deprese, mizérie a děsivého úžasu, co je člověk člověku schopný napáchat. Naší poslední smutnou zastávkou má být k Osvětimi přilehlá Březinka.
Dominantní bránu likvidačního tábora Březinka poznávám již z dálky.
Pohoršení
Sprosťák. Jak si to mohl dovolit. Takové pohoršení.
Fénuji si vlasy v prostorách aquaparku.
Milenka
Poté, co si Bernard již potřetí v měsíci při masturbaci natrhl uzdičku, rozhodl se, že si musí najít holku. Se svým penisem, rukou i dívkami na internetu si sice vytvořil věrný, rokytrvající vztah, ale chtěl si to zase jednou užít v realitě. Před Bernardem stál nelehký úkol: Po roce se měl opět vrátit do submisivní pozice a vtírat se do přízně druhého pohlaví, jen aby se mu alespoň jedna z nich uvolila k propůjčení vlastního těla.
Bernard si byl jistý, že ho žádná neodmítne, protože by nebyl dostatečně hezký.
U pana doktora
,,Ňu, ňu. no kde to jsme. No jsme u pana doktora. “
Ach ne.