Písmák Symbol s datem právě teď
Symbol přesýpacích hodin jako upomínka sdatem právě teď.
Propadávající zrnko písku nepatřící budoucnosti ani minulosti.
Částice odproštěná od veškeré bolesti.
Větší svoboda neexistuje.
Radost z práce
Měli jste někdy radost zpráce.
Jakou musel mít Bůh radost, když tvořil svět.
On se o tu radost prostě musel podělit.
A tak ji vtisknul do člověka…
Hrdost
Jeli člověk přesvědčen, že ví, říká, že něčeho dosáhl, na sklonku života zjišťuje, že tomu tak není a tato hořká pravda mu vezme poslední síly se změnit.
Nic nevíme, ničeho jsme nedosáhli.
Míru těchto věcí můžeme posuzovat až při posledním vydechnutí a i potom to nic neznamená.
V autobuse
Celý život jedeme na prázdniny a my ztoho děláme cestu do pracovního tábora.
Nejsme tam a ani tam, jsme stále autobuse.
Najdi pevný bod pro Archiméda
„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu Zemí. “
Výrok, který ani netuší svou moc osvobozovat.
Nelze najít to, co není.
Přitom všichni chytajíc se „pevných bodů“ padáme do tmy.
Vražda sebe
Sebe jsem dal Tobě, sebe jsem vložil do tebe.
Popřel jsem sám sebe a Ty mě teď zapřeš.
Nezbyly mi ani dlaně, vkterých bych mohl držet své zbytky.
Další vraždu sebe spáchat nehodlám.
Lidské ostré špičky
Lidi jsou jako hrstka připínáčků vložená do zadní kapsy kalhot.
Když si chceš odpočinout, dosedneš a divíš se, že to zabolí.
Přesyp si je raději do krabičky vědomí, že mají ostré špičky.
Krabičku pak uschovej vnáprsní kapse blíže ksrdci.
Hlubiny louží
Svědomím předešlé zkušenosti, že každá louže je mělká, obcházíme je a přeskakujeme.
Přes kalnou hladinu však nevidíme do nedozírných hlubin na jejich poklady.
Stostěnná chvíle
Čajová konvička až po okraj naplněná mým vlastním prostorem.
Plamen svíčky rozeznívající vnitřní klid.
Moje čtvrthodinka nekonečna umístněna vodlehlém koutu této stostěnné chvíle.
Kouzlo papíru I.
Střídavě se vynořuji a zapadám do svého papírového úkrytu.
Dává mi přesně to, co potřebuji
Vytržení
Úlevu
Kouzlo papíru II.
Člověk hledá bytosti, které mají vlastnosti papíru.
Papír, tichý důvěrný přítel, kterému se kdykoli neostýcháme sdělit své nejintimnější pocity.
Papíru svěříme své nitro a víme, že nás pochopí.
Je to intimnost kneživé hmotě vté nejvyšší formě.
Vy už víte jaký jsem
Jsem hloupý, bláhový, nerozvážný, úzkostlivý, flegmatický, bojácný, nepřizpůsobivý, ovlivnitelný, tuctový, zvláštní, nechápavý, vnímavý, citlivý, netečný…
Ano takový jsem.
Ano, ano, ano.
Tak mě vidí lidé a mají pravdu.
Lidé mi říkají
Lidé mi říkají:
„Musíš trpět. “
„Musí to bolet. “
„A to všechno proto, aby jsi pak možná získal nejistotu. “
Šupinky zlata
Každý kolemjdoucí na mé pouti, dává mi nevědomky šupinky ryzího zlata.
Jeden předává mi dlaň plnou, druhý pouhou šupinu.
Pokaždé však znovu a znovu přetavuji své já a odlívám si ho větší a větší.